Ze života v Kiwilandu - 2. část

---

Druhý díl článku Ze života v Kiwilandu se bude věnovat především nevýhodám, které jsme při životě na Zélandu shledali za posledních 15 měsíců. Popravdě když jsme tvořili seznam výhod a nevýhod, převažovali především klady, tudíž můžeme Zéland doporučit všemi deseti. Avšak najdou se i takové věci, které nás tu pěkné naštvaly...

1) Zavírací doba kaváren a restaurací

Vítejte na Novém Zélandu, kde kavárny zavíraji ve 4 odpoledne a restaurace v 10 večer. Ano, vidíte správně. Po čtvrté odpoledne si tu veskrze nikde nedáte kávu, takže pokud chcete jít s kámoškou na kafe, musíte nejspíše využít volna během dne nebo to spojit s obědem. Kavárny bývají otevřené většinou od 7-8 ráno, ale skoro většina zavírá mezi 3-4 odpoledne. Například u nás v kavárně jsem přes týden chodila na 6.45 ráno a končívala v 16.00. O víkendu se začínalo až 7.45. Musím však podotknout, že je mi záhadou, proč všechny podniky zavírají tak brzy...

2) Studená voda v oceánu

Nový Zéland, vždyť to jsou ty ostrovy v Pacifiku! Přesně to jsem si říkala pár měsíců před odletem a následně si pořídila troje plavky. Chyba lávky! Očividně jsem si měla nejprve zjistit, jak to doopravdy je. Za 15 měsíců jsme totiž plavali v oceánu jednou. Ano, JEDNOU! Bylo to tenkrát v březnu, kdy jsme dorazili do Aucklandu a bydleli u známých. Celoročně si tak max. šploucháme kotníky, a když se hecneme, tak jdeme do vody až po kolena. A to stačí, to fakt stačí!

Ovšem ve zdejších vodách oceánu můžete zahlédnout kopu místních, kteří snad mají hroší kůži a směle se řachtají v ledové vodě v plavkách. No, očividně nejsme takoví drsňáci...

3) Ozónová díra a výkyvy počasí

Slunce, krásné, teplé, svítící, ale zubaté! Nad Zélandem se nachází velká ozónová díra, která způsobuje, že sluneční svit je daleko intenzivnější než u nás v Česku. Nejlepší ochranou se tak stává opalovací krém 50+, který je potřeba poctivě dávkovat před každým pobytem na sluníčku. Ono se to nezdá, ale spálit se tu můžete i pod mrakem, a že to je pěkně nepříjemná záležitost, o tom by vám sáhodlouze mohl popovídat Honza. Kromě opalováku se hodí klobouk nebo kšiltovka a sluneční brýle.

Se sluncem je spojené také počasí, které je na Zélandu hodně proměnlivé. Nemá cenu zjišťovat předpověď počasí na týden a více dopředu, jelikož její pravděpodobnost je velice nízká. Na některých místech hodně fouká, někde zase většinu roku prší, jinde se často sucho, a pokaždé je to vlastně jinak. Takže je potřeba být vždy připraven...

Jak jistě víte, také roční období jsou zde úplně naruby, takže zatímco v Česku se sbírají jahody, tady se na Jižním ostrově lyžuje a naopak. Nevýhodou v zimních měsících jsou jednovrstvé okna, absence radiátorů a jednoduché stavby ze dřeva, V domech tak bývá při dlouhých upršených dnech pěkná zima.

4) Vánoce v létě

Uznávám, že tento bod může být považován za plus i mínus, záleží na úhlu pohledu. Například Honza nemá vůbec problém s Vánoci v létě, a já naopak jsem z toho všeho nějaká nesvá. Jen si to představte, blíží se Advent a Mikuláš a my sbíráme pomeranče a jahody na zahrádce. U pečení cukroví mám pocit, že se dříve upeču já. Místo svařáku pijeme ledový čaj/kávu a záchranou večeře bývají sendviče s pořádnou dávkou zeleniny. Pár nákupů se snažím sehnat čtyři svíčky na adventní věnec, což nakonec vzdávám a kupuji celý balíček, kde je svíček snad dvanáct. Velice těžko se chytá vánoční atmosféra, jelikož tu nemáme vánoční trhy, stánky s punčem, kluziště, venku nejsou vánočně vyzdobené ulice a stromečky a v rádiu pomalu neuslyšíte ani koledu. A tak po večerech hrají koledy alespoň u nás doma, u toho maluji náš kartónový stromeček, pověsili jsme světýlka, napekli cukroví a zachránili Vánoce :).

Takže Vánoce v létě nějak nejsou můj šálek kávy...

5) Absence kvalitního pečiva a těžko dostupné potraviny

Chleba. Kdo by to řekl, že nám bude chybět zrovna taková normální obyčejná potravina. Joooo, jak bychom si raději dali dobrý kváskový chleba než zdejší toastový chleba. Na kváskový chleba lze narazit jen na farmářských trzích nebo vzácně v pekárnách (např. v Bohemian Bakery v Christchurch).

Stejně jako chleba zde chybí dobré zákusky, buchty apod. Můžete si dát Pavlovu, mrkvový dort nebo různé řezy, ale nemůžete čekat nějaký pekařský zázrak. Kynuté buchty nebo pořádný zákusek či dort tu nenajdete.

Mezi těžko dostupné potraviny tu patří tvaroh (ten lze koupit jen v některých obchodech pod názvem kwark). Sehnat kvasnice je nadlidský výkon, ty se totiž prodávají jen v obchodech, které pečou vlastní pečivo (zde vám odváží kolik potřebujete). Suché droždí je běžné dostupné, ale sehnat čerstvé kvasnice je úkon hodný mistra. Dále se tu musíte spokojit s jinými druhy mouky, na Zélandu totiž existuje jen obyčejná (plain) mouka, mouka vysoké kvality (high-grade) a samokypřící (self-raising) mouka. Také tu nenarazíte na dětskou krupici nebo klasický kečup (mají pouze rajčatovou omáčku).

Pokud jste milovníci sýru, tak si na Zélandu moc nepochutnáte. Lze v obchodech zakoupit lokální sýry, ale jsou většinou hodně drahé, takže člověk sáhne po evropském dovozu (což je trochu jistota, že se to bude dát jíst). Z doslechu vím, že se tu nedá jíst mozzarella, kterou tady prostě neumí vyrobit. Na druhou stranu tu lze koupit Eidam v kilové verzi, což je při životu v autu jedna z nejlepších univerzálních surovin. Raději se ani neptejte, kolik jsme za posledních 15 měsíců spořádali těchto kilovek sýra.

Se sýry se pojí například také olivy. Ty místní raději ani nekupujte, to je ztráta peněz. Nejlepší jsou španělské z dovozu.

Dále určitě nepotěším všechny zaryté milovníky vepřového masa. Pokud sníte o bůčku, vepřovém řízku apod., tak sněte dál, jelikož na Zélandu patří vepřové maso mezi nejdražší. Místo vepřového je tak lepší si pořídit hovězí steak nebo sekanou. A to se vyplatí...

A teď ještě jedna gastronomická tečka na závěr. Velice populární jsou na Zélandu špagety v konzervě, které si kiwáci dají snad na všechno. Nejvíce nechutná musí být verze špaget na toastu nebo havaj pizza (pizza se špagetami a ananasem). Chuťovka!

6) Drahé potraviny a vaření/pečení z polotovarů

To, že je zde poněkud více draho než v ČR je logické a mohou z to vyšší platy. Nejvíce však ovlivňuje ceny právě sezóna. V zimě se vyšroubují ceny některého ovoce a zeleniny do neskutečné výše (rajčata cca za 180 Kč/kg, cuketa i za 300 Kč/kg). Ovšem to, že je zrovna sezóna neznamená, že i sezónní ovoce/zelenina budou levné. Například třešně tu s sezóně stojí 435 - 480 Kč/kg. Výhrou jsou nakonec trhy, kde se dá sezónní ovoce/zelenina koupit za příznivé ceny, které nezatíží peněženku a posílí imunitu.

Milovníci českého piva mají zde trochu smůlu, v obchodě si lze koupit pouze lahvové pivo v 0,33l verzi, pokud dychtíte po čepovaném, tak se pěkně plácnete přes kapsu. Jedno točené pivo vás může vyjít na 150 Kč.

Dalším zdejším hitem, je pečení a vaření z polotovarů. Stejně jako v Anglii nebo Americe i zde jsou mrazáky plné předpřipraveného jídla a dokonce kuchařky a časopisy u vaření uvádějí v receptech užití polotovaru. Takže pečete dezert stylem, že koupíte něco připraveného a jen to "dozdobíte a upravíte". Péct tu očividně umí pouze starší generace...

7) Doprava

Jedním z tvrdých oříšku může být pro některé jízda vlevo. Chcete svůj čas a ono si to sedne. Velmi nápomocná je automatická převodovka, takže se z řízení stává jednoduchá činnost (tedy alespoň mě to pomáhá, jelikož nemusím zápolit s řadící pákou). Problém bývají občas křižovatky, odbočování nebo kruhové objezdy. Nebezpečné může být na začátku také přecházení cesty, jelikož jsme z Česka zvyklí koukat na jinou stranu.

Nekonečné vzdálenosti, i tak by se dal definovat Nový Zéland. Oba ostrovy mají pár důležitých dopravních tahů a zbytek jsou cesty "na konci světa". Je úplně normální, že se potřebujete přemístit z bodu A do bodu B a čeká vás 3,5 hodinová cesta. Vyjedete, projedete pár zatáček a po deseti minutách cesty vám GPS oznámí, že další odbočka vás čeká až za 170 km. Čeká vás tedy skoro dvě hodiny "rovné" cesty (ta většinou obsahuje milion zatáček, kopců a místa bez signálu). Myslím, že díky řízení na Zélandu pro nás není nic daleko. Cesta je přeci cíl...

Poněkud nevychytaná je místní veřejná doprava, za což nejspíše může fakt, že většina lidí tu vlastní auta a autobusem nejezdí. Ona totiž existence na Zélandu bez auta je absolutně nemožná. Což přináší další překvapující fakt, většina lidí tu nechodí pěšky.

8) Pošta/zásilkovna

Stěžovali jste si někdy na českou poštu? No, víte, ono by mohlo být ještě hůř, věřte mi. Vánoční přání je nutné odeslat v druhé půlce listopadu, aby za měsíc došly do Česka. Je dobré se vyvarovat posílání balíčku do zásilkovny v obchodech, jelikož pošta tuto službu nabízí, ale v obchodě to nějak neumí uchopit, a tak tam chodíte a ni tvrdí, že nic neobdrželi, načež se po dvou týdnech čekání dozvíte, že celou dobu balíček měli.

Následně nás vypekla pošta se zasláním řidičáku, kdy jsme místo 5 dnů čekali pomalu měsíc. Jo, pošta...

9) Chaotičtí lidé a žádné plánování

Plány znamenají stres a strach z nestíhání, žádné plány však občas dělají pěkný chaos. Místní společnost by mohla sloužit jako protipól německého přístupu k plánování, zde se totiž nic neřeší. Nespěchá se, neplánuje,...prostě pohoda. Je to moc fajn, dokud se neobjeví chaos a zmatek, plané sliby apod. Místní mají také problém říct věci na rovinu, prostě budou slibovat a udržovat vás v naději, a pak prostě přijdou s tím, že to vlastně nejde. Jo, občas to není ta lehké, jak se to zdá...

10) Velké zemědělství

Velké zemědělství, to zní jako fajn věc přeci, avšak v některých věcech je opak pravdou. Voda ve zdejších řekách se nesmí pít, jelikož může obsahovat nebezpečné bakterie, které se tam dostaly z pastvin dobytku. Ničení krajiny probíhá i díky odlesnění a následné erozi. Zélandská příroda tak není úplně čistá (100% pure), jak se propaguje v reklamách, cestovních kancelářích a dokumentech. Ano, je tu nádherně, ale některé věci přírodě opravdu škodí.

Velké zemědělství a chov převálcoval průmysl, tudíž tu nenajdete moc průmyslových firem nebo těžký průmysl.

11) Drahé ubytování ve městech

Ubytování ve městě může být také velký žrout vašeho rozpočtu. Například Wellington byl pro nás v ubytování pěkný drahý, Christchurch už byl o trochu lepší. Nejlepší je však bydlet během Working Holiday Víz bydlet v autě a ušetřit tak nemalou částku za ubytování.

Tak to bylo pár mínusů, které jsme zde objevili nebo zažili na vlastní kůži. Díky tomu si můžete udělat představu, jak tu asi nejspíše funguje zdejší systém a život všeobecně. My se tímto loučíme posledním příspěvkem z Christchurch a pomalu se vydáváme za dobrodružstvím. Tentokrát nás čeká měsíc cestování po jihu Jižního ostrova a my už se nemůžeme dočkat nových zážitků a příběhu. Tak zase příště :) ...