V dnešním článku se přesuneme na nejjižnější část Jižního ostrova, kam jsme zamířili hned po návštěvě nádherného Fiorlandu a Milford Sound. Čeká nás tak nejspíše poslední úsek Nového Zélandu, který bychom s vámi rádi objevili. Tak račte nasedat, vydáváme se směr Southland a Otago!
Dnes máme čtvrtek 30. ledna a my se nacházíme na free spotu u Clifden. Zdejší morálku tu řídí kokrhající kohout a jeho nadřízená manželka. My se dneska vydáváme objevovat taje jeskyně, která se nachází kousek od nás. Jedná se o Clifden Limestone Cave, což je veřejně přístupná jeskyně, kterou si můžete zdarma sami prolézt. Stačí se jen vybavit vhodným oblečením, pohorkami a čelovkou. Jeskyně má cca půl kilometru a tři možné vchody. My vybíráme hned první od cesty, zapínáme čelovky a noříme se do absolutní tmy. Po pár metrech začíná první zúžení a já dostávám strach. Honza dělá předvoj a vše důkladně prozkoumává, abych měla jistotu, že je vše v pořádku. Nakonec jsme prošli celou jeskyni až po Hell Poll, který bychom museli nejspíše přeplavat, což jsme nechtěli podstoupit, a tak jsme se vrátili stejnou cestou zpět. Jeskyně byla skvělým zážitkem a myslím, že především Honza si to náležitě užíval. Následně jsme se zajeli podívat na swing bridge z konce 19. století a vydali se na cestu do Tuapere.
Velkým přáním Honzy byl návrat k oceánu, a tak jsme vyrazili na Gemstone beach u Tuatapere. Zahlédli jsme tak po dlouhé době oceán a vydali se na pláž. Sbírali jsme drobné kamínky a snažili se odolávat větru. Přejeli jsme na free spot kousek od Monkey Island, kde neskutečně foukalo. Chtěli jsme prozkoumat přilehlý ostrůvek, ale bohužel nebyl odliv, a tak jsme díky větru raději přeskládali věci a zalezli dovnitř. Popravdě vydrželi jsme zde asi 3 hodiny, než jsme si všimli, že naše palubní deska je pokrytá extra vrstvou písku, stejně jako všechny věci na předních sedačkách (měli jsme maličko otevřené okna, abychom se neudusili). Navíc pokud člověk chtěl na záchod, bylo naprosto nemožné jít proti větru. A tak jsme zaveleli na odjezd! Vydali jsme tak na jiný free spot (dál od oceánu) u městečka Thornbury. Vítr tu noc byl neskutečně silný a my těžko usínali (já totiž vymýšlela katastrofické scénáře), auto se houpalo a vítr nakonec neustál ani další den.
V pátek jsme se vydali do Invercargillu a následně jsme zamířili do Bluffu, kde se nachází známý ukazatel. Jedná se o nejjižnější místo Nového Zélandu (nejspíše společně se Slope Point a Steward Islandem). Našli jsme pár paua mušlí a uviděli hrstku šťastlivců, kteří zde završili svůj Te Araroa trek ( 3 000 km napříč NZ). Vítr opět neskutečně fouká, a tak jsme se vydali na free spot u Waikawa a lebedíme si v autě, jelikož venku by nás nejspíše odnesl vítr (hlásí 130 km/h).
V sobotu jsme se přesunuli z úplného jihu více na východ a přitom jsme navštívili pár krásných míst. Z Waikawa jsme nejprve vyrazili na Koropuku Falls, kde jsme se prošli buší a nakonec se nám ukázal krásný vodopád. Jako další místo jsme navštívili McLean Falls, kde jsme uprostřed pralesu objevili nádherný kaskádovitý vodopád. První část tvořil vysoký vodopád, který v druhé části stékal po kaskádovitých skalách. My jsme se vyšplhali až k hornímu vodopádu a obdivovali tu krásu kolem. Vodopády jsou totiž srdcová záležitost!
McLean Falls
Následně jsme navštívili Cathedral Cave, což je jedna z 30 mořských jeskyní na světě. Čekala nás procházka lesem, po pláži a poté rychlý přesun do jeskyně a útěk před vlnami. Ano, ačkoliv byl odliv, stejně nás některé vlny dostihly. Jeskyně je údajně 199 metrů dlouhá a v některých místech až 30 metrů vysoká. Její navštěva byla zajímavým zážitkem.
Po cestě dál jsme navštívili vyhlídku na Florence Hill, odkud lze vidět krásné pobřeží a oceán.
Naše další cesta vedla na Kaka Point a odtud jsme pokračovali až na Nugget Point, kde se nachází pěkný maják. Okolí tvoří útesy, skály obklopené lachtany a malé ostrůvky. Opět další nádherné místo s majákem. Ještě ten den jsme se vydali na free spot do Brightonu, který je kousek od města Dunedin.
V neděli jsme se přesunuli do Dunedinu, kde jsme nemohli vynechat nádhernou budovu nádraží a okolní záhony plné květin. Nalezli jsme také lokomotivu z poloviny 20. století a dlouho diskutovali o její stavbě. Naše další kroky vedly do Toitu Otago Settlers Museum, kde měli vystavenou lokomotivu Josephine z 19. století, která je už dobrých 100 let v důchodu. Prohlédli jsme si také expozice zachycující život dřívějších obyvatelů, nalzeli jsme zde i stará auta a spotřebiče, nechyběl ani život na lodi a cesta prvních osadníků, šaty z 20. let apod.
Z muzea jsme zamířili k presbytarianskému kostelu First Church of Otago, másledně jsme také navštívili St. Paul's Cathedral, což je anglikánský kostel z 19. století. Zajeli jsme i na Baldwin Street, což je druhá nejprudší ulice na světě (ještě donedávna první) a moc jsme se bavili, jak se auta snaží vyjet tak velký kopec. Sami jsme pak vyrazili na průzkum a prošli se nahoru. Pěšky to jde očividně dobře, ale autem to musí být vzrůšo...
Déšť postupně hodně zesiloval, a tak jsme se vydali na free spot u Warringtonu, kde se schováme před deštěm a vzpomínáme na sluníčko.
V pondělí jsme se po snídani vydali do Karitane, kde jsme objevili pěknou procházku podél útesu. Měli jsme krásný výhled na oceán a zkonstatovali jsme, že nám tyto výhledy budou opravdu chybět. Podél cesty jsme narazili na proděravělé útesy, které teď tvořily kráter se "vstupní branou", kudy doslova prochází voda při přílivu. Z Karitane jsme dále pokračovali na Shag Point, kde hnízdí kolonie lachtanů. Na skalách tak odpočívaly desítky až stovka lachtanů. Pozorovali jsme menší či větší lachtany jak spí, zápasí, poskakují po skalách nebo plavají ve vodě. Lachtani jsou prostě kouzelní :) .
Zajeli jsme navštívit také Moeraki Boulders, což jsou velké kulaté balvany číhající na pláži (vznikly cca 55 mil. let zpět) a mají velmi rozmanitou strukturu. Gigantické balvany byli opravdu pozoruhodné (bylo jich tam min. 20), ovšem turistů tu bylo bezmála třikrát víc než balvanů. Poslední dobou jsme totiž začali být alergičtí na velké davy turistů (viz. Queenstown nebo Roy's Peak).
Odpoledne jsme se vydali do přírodní rezervace v Katiki Point, kde jsme poprvé viděli žlutookého tučňáka "frajera" (yellow-eye penguin), který nám dluho pozoval na kopečku u pláže. Kromě tučňáka jsme také viděli desítky lachtanů a stovky racků. Rezervace je moc krásné místo na útesech s plážemi zajímavé cihlové barvy (ty jsme ještě na NZ neviděli). K večeru jsme zamířili do kiwi kempu Riverband Campsite. Zde jsme si dopřáli sprchu. kuchyň a procházku řekou, která se dala brodit.
V úterý lilo a lilo, a tak jsme se uchýlili do knihovny, abychom "se dobili" a napsali inzerát na našeho milovného Tuíčka (náš kamarád na čtyřech kolech). Popravdě již myšlenka na jeho prodej mi trochu láme srdce, jelikož je to náš věrný přítel, který nás dorpovázel během skoro celého našeho dobrodružství na Novém Zélandu. K večeru jsme nakoupili a zamířili na free spot v All Day Bay. Déšť neustával, a tak byl free spot jedna velká blátivá louže. takže jsem měla strach, abychom vůbec odjeli. Celý večer jsme odpočívali a četli.
Ve středu nás uvítalo slunce a čekal nás konečně krásný slunečný den. Vyrazili jsme prozkoumat zákoutí městečka Oamaru. Nejprve jsme si prošli dlouhé mol, následně jsme se toulali historickou uličkou (např. v místním antikvariátu měli dokonce plachetnici). Honza si v pekárně koupil Passionfruit Danish a šli jsme na kávu a burger do bistra nedaleko mola. Z přístavu jsme se prošli k Penguin colony, kde jsme viděli opět plno lachtanů. Poté jsme vyjeli na vyhlídku nad městem, odkud jsme měli výhled na celé Oamaru.
Odpoledne jsme zamířili do Bush Road Reserve, kde jsou krásné "cihlové" pláže, které obývají tučňáci, my jsme však dorazili moc brzy, a tak jsme žádné neviděli (tučňáky lze pozorovat 2-4 hodiny před setměním, kdy vylezou z vody a suší se).
Z Oamaru jsme se vydali na free spot v Waihao Box, kde si užíváme slunečné odpoledne. Uveřejnili jsme inzerát na naše milé autíčko a čekáme na odpovědi. Čtvrteční ráno začíná nádherným východem slunce...
Při cestě z free spotu v Waihao Box do Timaru jsme po chvíli potkali tzv. "cattle stop", což je uzávěrka silnice pro přechod dobytku. I tohle patří k Zélandu :) ...
V Timaru jsme nejprve navštívili Botanickou zahradu, kde se Honza seznámil s místní kočkou, kterou záhy pojmenoval Arabeska. Ta nás následovala/pronásledovala na každém kroku, avšak nakonec se zbrzdila u stébla trávy, a tím opustila naši posádku, z čehož byl Honza velice zarmoucen. Následně jsme nakoupili a zajeli na free spot u pláže. Prošli jsme se podél pláže a objevili jsme malé domečky/ubytovny/hnízda pro malé modré tučňáky (little penguin, nejmenší tučňáci na světě), ti se zde každý večer vrací na noc ke svým mláďatům. Cesta podél pláže vedla k přístavu, kde jsme obhlédli místní rybáře a našli místo, odkud lze sledovat tučňáky. Na parkovišti/free spotu se mohlo parkovat od 16.00 a pouze 10 aut, ovšem realita byla jiná. Je 16.17 a zde stojí 15 campervanů, takže ta tam jsou nějaké pravidla.
Večer jsme se vydali na pozorování tučňáku. Vyrazili jsme kolem deváté k pláži, kde se začaly shlukovat skupinky lidí, pomalu se stmívalo a všichni očekávali "příchod" tučňáků. Kolem půl 10 již byla pěkná tma a my měli úplně vykoukané oči. Lidi obcházela paní dobrovolnice, která nás nakonec zavedla na místo s malým tučňákem, která bezbraně stál na kameni. Zde se postupně shloukl velký dav lidí, kteří dychtivě chtěli vyfotit a zahlédnout miniaturního tučňáka. My jsme jen nahlédli a přesvědčili jsme se, že tento tučňák je úplně malinkatý. Takový malý bobek na velkém kameni. Chvíli poté jsme se vrátili prokřehlí zpět k autu a museli se smát, že jsme očividně vyhíželi poněkud větší tučňáky.
V pátek jsme se za deštivého rána přesunuli z Timaru do Ashburtonu, a poté se vydali na Banks Peninsula do Diamond Harbour, kde jsme se rozhodli strávit zbytek doby v autě (tzn. víkend), pak už nás čeká návrat do Christchurch a prodej auta. Po nekonečných zatáčkách jsme dorazili na místo a strávili odpoledne procházkou kolem pobřeží, ládovali jsme se melounem a četli knížky. Celý podvečer jsme strávili na mole v přístavu, kde jsme krmili ryby a pozorovali hejna malých rybiček.
V sobotu jsme směle vstali v 6 ráno a vybrali se na rybářskou výpravu, bohužel nám náš záměr překazil zlomocný vítr a my se po hodině vrátili zpět do postele. Dali jsme si pozdní snídani a prošli se podél pobřeží k městečku Purua a zpět. V neděli si užíváme poslední snídaně kousek od oceánu a společnost nám dělá hejno ptáčků (vždy nepochopím, že jsou zdy tak blízko). Před obědem se vydáváme do Christchurch. Počasí nám přeje a venku je opravdu nádherně. Vracíme se zpět do sdíleného bydlení v Christchurch, a tak trávíme odpoledne vystěhováním našeho mobilního příbytku, praním, uklízením, zametáním a čištěním auta. Za 1-2 hodiny jsme měli auto krásnější než jsme ho koupili.
Od pondělí nám začínají prohlídky auta, musíme vyměnit olej a nechat zpravit svítící kontrolku. Díky souhře náhod se ocitáme na výletě a v pondělí odpoledne ujíždíme směr Castle Hill (cca 95 km od Christchurch). Venku vládn nádherné počasí a světlo je opravdu dlouho, a tak nám nevadí, že se vrátíme pozdě. Najíždíme na Old West Coast Road a jedeme směr Arthur's Pass. Za krátko nás uvítá výhed na kopce a hory v dálce, projíždíme nádherným údolím, které je zalité slunce a my jsme moc spokojení, že jsme se vydali na poslední výlet. Najednou se před námi objevily kopce plné kamenů a skal, právě jsme se ocitli na Castle Hill.
Nakonec jsme zde strávili bezmála 2 hodiny, procházeli jsme se kolem skal, blbli na kamenech a šplhali. Vyfotili jsme spoustu fotek a natočili mnoho nezveřejnitelných videí. Ten den jsme se moc nasmáli avůbec jsme neměli pocit, že něco končí. Kolem půl 8 jsme vyjeli zpět do Christchurch a domů dorazili po 9 večer.
Dva klenoty naší kinematografie...
Pokud vás zajímá, co jsme dělali další týden, dalo by se to jednoduše shrnout. Dvakrát jsme byli v servisu, kde konečně opravili nenáviděnou žlutou kontrolku. Museli jsme podstoupit mnoho prohlídek našeho auta cizími lidmi, z čehož Honza nejvíce trnul u zkoušky řízení. Po týdnu a půl jsme měli prohlídek plné zuby a těšili jsme se, až Tuička předáme novým lidem a nebude nás tu nic držet. Dostáváme se do naší finální části dobrodružství, ve středu 19. 2. prodáváme našeho nejvěrnějšího kamaráda a kupujeme letenky domů. Následující dny trávím dopisováním blogu, úpravou fotek a posledními obchůzkami po městě. Občas chodíme na nejlepší kávu s kokosovým mlékem do The Origin a na mé narozeniny jsme si zašli do výborné italské restaurace. V neděli vyrážíme na velmi dlouhou procházku k oceánu. Naposled obhlédnout velkou louží, která nás doprovázela celých neuvěřitelných 16 měsíců. Děkuji Zélande, byl jsi báječný!!!
Naposledy od protinožců zdraví Týna a Honza :) .
