Tentokrát vás vezmeme na nejtajemnější a nejkrásnější místo Nového Zélandu, do Fiorland National Park a Milford Sound. Jediná cesta zde vede z Te Anau a trvá asi 2,5 hodiny. My jsme po cestě nejprve zastavili u jezera Mistletoe, a poté jsme již uháněli do útrob nádherně zeleného národního parku. Po cestě jsme zastavili u planiny s výhledem na zelené kopce a zasněžené vrcholky. Dále jsme pokračovali na vyhlídku Pop's lookout, kde měli být papoušci Kea, ale nejspíše měli obědovou přestávku a lítali si někde jinde. Kolem třetí odpoledne jsme dojeli do malebného kempu kousek od Hollyford Valley - Gunn's Camp a ubytovali se. Strávili jsme tak pěkné odpoledne s kávou a knížkou, kousek od řeky a zelených kopců. Užívali jsme si života bez signálu a úpěnlivě bojovali se sandflies. Po dobré večeři jsme si dopřáli sprchu, a poté šli brzy spát, jelikož nás zítra čeká dlouhý den.
Středeční noc a ráno zahalila mlha a pršelo jako z konve. My vstávali kolem 6.30, jelikož jsme měli zarezervované lístky na Scenic Cruise (projížďku lodí) v Milford Sound, což je zátoka vzdálená asi hodinu cesty od kempu. Vyrazili jsme bez snídaně (jelikož se mi podařilo koupit levné ranní lístky se snídani) vstříc nekonečným horám s neskutečným množstvím vodopádů. Já měla zpočátku obavy, jelikož většinu údolí pokrývala hustá mlha a vytrvalý déšť, ale za chvíli nás uvítaly svahy plné vodopádů.
Vítejte na nejkouzelnějším místě Nového Zélandu, ano zde v Fiorland National Park.
Vytrvalý déšť rozehrával neuvěřitelnou krásu. Ano, ještě včera ráno jsem byla zklamaná, že nám nejspíše nevyjde počasí a my nebudeme mít Milford Sound za sluníčka. Ale omyl! Hned vzápětí jsem před rezervací lístku na loď přečetla mnoho článků/průvodců, které tvrdí, že nejlepší je objevovat zdejší místa za deště. A tak jsme se rozhodli dát zdejším místům příležitost a vyrazili jsme za deště.
Po hodinové cestě, kdy jsem neustále vykřikovala, kde se aktuálně nachází největší/nejkrásnější/nejdelší vodopád, jsme dorazili do Milford Sound. Během cesty jsme také potkali pár dlouhých úseku, kde nelze zastavit autem (kvůli padajícím kamenům apod.), ale dokonce jsme projížděli neuvěřitelným jednosměrným tunelem. A co bylo na něm tak neuvěřitelného? No, on vám prostě byl takový obyčejně neobyčejný. Jednosměrný, proražený v neskutečně obrovské skále/hoře a navíc absolutně bez nějakého speciálního vybavení. Jen holý proražený tunel, kde během cesty vidíte jen obrovský kolos skály nad vámi. Homer tunel má 1,2 km a jízda skrze něj je opravdu zážitek. Předchozí video je natočené pár okamžiků před vjezdem do tunelu.
Zaparkovali jsme v Milford Sound a autobus nás převezl na terminál k naší lodi. Kolem deváté jsme se nalodili, a jak už to tak bývá, Honza jako první zamířil na snídani. Během vyplouvání jsme se tak ládovali anglickou snídani, džusem, ovocem s jogurtem a kávou. Následně jsme zamířili na vyhlídková místa, které jsme střídali podle směru větru a deště.
Během plavby se nám naskytl překrásný výhled na novozélandské fjordy plné vodopádů. Já jsem byla absolutně štěstím bez sebe a naplno jsem si užívala svého předčasného narozeninového dárku. I přes déšť a mlhu jsme viděli neuvěřitelné množství vodopádů, které stékali po skalách skrze husté zelené lesy. Nelze slovy popsat, jak nádherný pohled to byl...
Naše plavba vedla přes Deepwater Basin k Sinbad Gully, dále kolem Mitre Peak (nejznámější vrchol Milford Sound), k Four Sister (to jsou právě čtyři velké vodopády zachycené na videu a snímcích). Propluli jsme Hanging garden, Copper Point a Fairy Falls, kde nás kapitán vzal velice blízko k padajícímu vodopádu. Na přídi jsme tak mohli obdivovat jeho krásu s naprosté blízkosti. Následně jsme zamířili k Dale Point, který se nacházel na otevřeném tasmánském moři. Odtud jsme pluli k Seal Rock (plná malých lachtanů) a Stirling Falls, kde nás kapitán vzal doslova pod vodopád, což byl jeden z největších zážitků.
Stirling Falls - vodopád, který jsme ucítili na vlastní kůži. Mám pocit, že se nemusíme měsíc umývat....
Dále jsme pokračovali k Harrison Cove a Bowen Falls, kde jsme zakončili naše putování po Milford Sound. Déšť a mlha tomu všemu dodával nádech tajuplnosti a nevšednosti. Milford Sound a celý Fiorland všeobecně patří mezi nejdeštivější místa na světě, jelikož tu spadne až 9 metrů srážek a prší tu průměrně 182 dní v roce. Najít zde krásný den bez mráčků, tak může být opravdu velký oříšek. My si však vše náramně užili i za deště, poněvadž díky němu se odhalují vodopády a vše má své pravé kouzlo.
Plavba trvala skoro 2 hodiny a my viděli desítky až stovky malých a velkých vodopádů, fjordy/hory a zelené lesy. Musím říct, že to byl opravdu krásný zážitek.
Zde dávám video, kde se můžete podívat do Fiorlandu. Opravdu stojí za shlédnutí.
Z Milford Sound jsme vyjeli směr Te Anau a udělali si mnoho zastávek. První byla na The Chasm, kde jsme viděli skály, které doslova provrtal proud vody. Žasli jsme nad tajemně zelenými lesy, které žijí vlastním životem. Na parkovišti jsme sledovali papoušky Kea, kteří dodávají zdejší bohaté scenérii atmosféru.
Kousek za tunelem jsme zastavili u Gertrude Saddle a chtěli jsme se chvíli projít, bohužel tráva byla hodně podmáčená, a tak jsme se jen pokochali výhledem a pokračovali dál. Zastavili jsme také u treku směřující na Lake Marion a prošli se k bouřící řece podél krásně zeleného lesa. Další část cesty doprovázely tmavé skály, zurčící vodopády a opět nádherně tajuplně zelené pralesy. Zelené lesy jsou plné kapradin různých velikostí, stromy jsou obaleny lišejníky a mechem a jen těžko lze projít tak hustým porostem zelené barvy.
Krása lesů v Fiorland National Park nelze popsat slovy...
Následně jsme vyrazili zpět do Te Anau a užívali si posledních pohledů při cestě skrze národní park. Čekala nás 2,5 hodinová cesta, kterou jsme si zpříjemňovali poslechem povídek a hudby. V Te Anau jsme nakoupili a natankovali, a poté jsme vyrazili na jih do městečka Clifden.
Naše návštěva Fiorlandu a Milford Sound v dřívějším termínu byla doslova výhrou v loterii. Tak si představte, že my jsme se zde dostali ve středu (nejspíše jen díky tomu, že jsme zanevřeli na Queenstown a raději odjeli). Středa byl první den vytrvalého deště. Hustě pršelo i v další dny. V neděli se dozvídáme, že je Milford Sound uzavřen, jelikož v polovině národního parku spláchla voda cestu a poničila ji na úseku cca 1,5 km. V Milford Sound tak zůstalo cca 400 uvězněných lidí, které následně převáželi vrtulníky. Cesta je byla 3 týdny zcela uzavřená, od 21.2. je cesta přístupná jen pro konvoje, tudíž se zde dostanou jen lidé v autobusech z Queenstownu a Te Anau. Při prohlížení videí jsme zjistili, že kemp, ve kterém jsme nocovali den před plavbou na Milford Sound, také hodně spláchla voda. Tudíž jsme nakonec neskutečně vděční, že jsme tu nesmírnou krásu mohli vidět a nepotkalo nás nic špatného. Snad bude Milford Sound brzy přístupný všem lidem, jelikož se jedná o nejnavštěvovanější místo na Novém Zélandu. (pozn. někteří lidé zde cestují 6 hodin autobusem z Queenstownu, a poté dalších hodin zpět)
My se pomalu přesouváme od zelených pralesů, vodopádů a fjordů více na jih a směřujeme do Bluffu. Tak zase příště :) ...