Ze zasněžených hor jsme se v páteční den přesunuli do vyprahlé Wanaky, opustili jsme tak přicházející škaredé počasí a vydali se za jasnou oblohou. Cestou jsme projeli Lindis Pass a za necelé dvě hodiny jsme dorazili k jezeru Hawea, odkud jsme vyrazili na Isthmus Peak. Kolem 11 hodiny odpoledne jsme tak začali stoupat skrze kopce u jezera, nebe bylo bez mráčku a my po krátké chvíli zažívali doslova potovou koupel. Tento fakt překonal nádherný výhled na jezero a okolní hory. Stále jsme stoupali vzhůru, pekli se na slunci a za každou zatáčkou jsme očekávali konec cesty. Vrchol však na nás čekal ukrytý za kopci, my se však nevzdali a hrdě kráčeli dál. Nohy už byly poněkud utahané, jelikož jsme poslední týden veskrze neustále chodili. Brzy jsme se ocitli na hřebeni s výhledem na jezero Hawea po pravici a jezero Wanaka po levici, kromě toho jsme měli krásný výhled na Mount Aspiring National Park.
Cesta dolů byla poněkud "veselejší", neboť jsme oba měli takovou robotickou chůzi. Honzu bolely lýtka a mě stehna, no, dvojka k pohledání! Raději jsme se tedy kochali výhledy a nezaobírali se chůzí. Cesta nám rychle utekla a my byli kolem půl 5 dole.
Pohled na jezero Hawea (horní fotografie) a jezero Wanaka (spodní fotografie)
Následně jsme se vydali do Wanaky, kde se nachází Wanaka Service Hub. Jedná se o místo, kde mají zdarma teplou sprchu, záchod, dump station pro odpadní vodu a pitnou vodu a wifi na jednom místě. To vše jen pro auta, které mají self-contained (je nutné mít záchod, barely na pitnou a odpadní vodu atd.). Poté jsme vyjeli na free spot směrem na Omarama, což byl velký štěrkový plac, který se zaplňoval rychlostí blesku. Fotka níže je pořízená během večeře v cca 7 večer, následně se vytvořila ještě prostřední řada (i tak může vypadat místo, kde spíme).
Sobotní předpověď hlásila přeháňky, a tak jsme odsunuli náš výstup na Roy's Peak (za což nám určitě děkovaly naše nohy). Udělali jsme si kokosové lívance s broskvemi a koukali se, jak rychle se vyprazdňuje parkoviště kolem nás. Poté jsme vyrazili do Wanaky na nákup a jelikož bylo všude plno lidí, rozhodli jsme se zajet na free spot u jezera Dunstan, kde jsme si našli krásné místo pod velkou vrbou a užívali si lahodného stínku (ten déšť se bohužel nekonal). Scenérie jako z letní dovolené - posezení venku u jezera, nealko mojito, čerstvé meruňky a třesně. Ať žije léto!
Nedělní ráno začíná poněkud netradičně - budíčkem v 2.30 ráno. A to dobrovolně! Vyrážíme od jezera Dunstan do Wanaky, abychom zdolali Roy's Peak a uvítali tam dnešní den. Na parkoviště pod trekem dorážíme v 3.40, bereme pohory, krosnu, čelovky a vydáváme se za dobrodružstvím. Původně jsem si myslela, že takových nadšenců bude jen pár, no...bylo jich půlka velkého parkoviště. Před námi tak svítí plno "světlušek", které se pohybují do kopce. My tak vyrážíme také za svitu čelovek, které však následně zhasínáme a užíváme si stoupání do kopce za úplné tmy a nádherného nebe plného hvězd. Tento moment byl na celém výletu ten nejlepší :).
Po páté se začíná rozednívat, obloha nad Wanakou se zbarvuje do modré a naše cesta nabývá tvaru. Pár minut před východem slunce dorážíme na vrchol Roy's Peaku, avšak znenadání údolí zahaluje mlha. Následně proběhne barvitý východ, který se částečně halí do mlhy. Bohužel východ jako z plakátu nám tentokrát nevyšel, a tak se rozhodneme pomalu vracet zpět dolů.
Po cestě se kocháme výhledem na hory a údolí zalité sluncem. občas přejde mlha a vidíme "kulové" a po chvíli je opět trochu vidět. Potkáváme místní obyvatelky (ovečky), které východ slunce nějak nezajímá a raději hledají něco dobrého na zub.
Na cestě zpět se ocitáme kousek od nejznámějšího místa, které je populární především na Instagramu. Přesně na tohle místo lidé čekají v řadě, aby si zde pořídili fotku. I dnes zde stojí lidí a my se smějeme, jak se fotí s mlhou, jelikož vrcholky kopců co chvíli doslova zalije mlha a není nic vidět. Při sestupu ubývá oblačnosti a my se kocháme krásnou krajinou kolem nás, jenž tvoří kopce Roy's Peaku a jezero Wanaka. Během tříhodinového sestupu potkáváme mnoho turistů, kteří míří na vrchol jen kvůli fotce. My se naopak radujeme, že utečeme horku, jelikož již v 8 ráno je pěkné teplo.
Po cestě z treku se zastavujeme v obchodě, a poté míříme opět na free spot u jezera Dunstan, kde si užíváme letní pohody ve stínu a kompenzujeme naše ranní vstávání.
V pondělí jsme se zastavili v Cromwellu, kde mají fešné ovocné sousoší. Na Zélandu je humorné to, že se kiwáci (obyvatelé Nového Zélandu) snaží poukázat, v čem je jejich město populární. Nejlépe to ukázat pořádnou sochou, a tak najdete v Cromwellu obří sousoší pěstovaného ovoce, v Te Puke gigantické kiwi, na jiném místě obří holinku/gumák nebo obřího ptáčka kiwiho. Nechybí také nápisy na cedulí jako: "Hlavní město kiwi na světě", "Hlavní město párků na světě", "Hlavní město avokáda na světě",...No, takže vlastně každá díra, tu může být světová ;) .
V rámci Cromwellu jsme navštívili také Cromwell Old Town, kde jsou původní staré domy, předělané na galerii/dárkové zboží/restaurace/kavárnu apod. V kavárně jsme si dali Flat White a mrkváč a užívali si pohodové atmosféry. Po cestě z města jsme se zastavili u prodejny ovoce, kde jsme si koupili několik kilo meruněk a broskví a s plným břichem jsme odjížděli směr Queenstown.
Queenstown nás uvítal přeplněnými a úzkými uličkami. Dojeli jsme pod Queenstown Hill a já se vydala vzhůru na kopec. Cesta vedla skrze les, kde si nejspíše místní děti vytvořili domečky pro skřítky a vedla nahoru na kopec s pěkným výhledem na Queentown. Po mém návratu jsme zajeli na místní Service Hut na sprchu a rozhodli se vymyslet další plán. Shodli jsme se, že nás Queenstown vůbec neoslovil, a že se nejspíše vydáme dál. Chtěli jsme ještě vyzkoušet místní nejslavnější burger, avšak strávili jsme půl hodiny v koloně a následně zjistili, že je tam obrovská řada a centrum je absolutně přecpané lidmi. To už bylo na nás moc, a tak jsme zajeli nakoupit a raději se vydali pryč z Queenstownu.
Projeli jsme se kolem jezera Wakatipu, které nás zaujalo více jak celé město Queenstown. Abych to uvedla na pravou míru, Queenstown je doslova dovolenkovým resortem a město je nejpopulárnějším místem na Jižním ostrově. Příroda je zde krásná, ale město s jednou hlavní silnicí je k pláči.
My se tak raději vydali na free spot v zapadlém městečku Lumsden. Ocitli jsme se tak opět v naprostém zapadákově a brzy přejeli do regionu Southland. Tráva zde byla zelenější a nás tak uvítaly zelené kopce a nekonečné množství ovcí a krav. V Lumsdenu nás uvítalo parkoviště u křižovatky, avšak na druhu stranu místní fandí campervanům, a tak byl free spot velký a nechyběly splachovací záchody (ano, ty nám přinášely pocit štěstí, jelikož na většině míst jižního ostrova lze najít jen klasické suché záchody).
V úterý ráno jsme při snídani "na křižovatce" zarezervovali lístky na Milford Sound a vyrazili směr Fiorland. A přesně ono povídání o "nejkouzelnějším místě na Novém Zélandu" se můžete přečíst v dalším článku :) ...