Studium na NZLC Wellington

---

Po dlouhé odmlce se opět hlásíme od Protinožců, abychom vám podali nejčerstvější informace o našem novozélandském životu. Včera tomu byly přesně dva měsíce, kdy jsme vkročili na půdu Nového Zélandu a započali naši novou životní etapu. Již dva měsíce sídlíme v hlavním městě, měsíc a půl bydlíme na stabilním místě a já již 5 týdnů chodím do jazykové školy. A přesně o tom bude dnešní článek. :)

Je neuvěřitelné, jak ten čas utíká, říkala jsem si dneska ráno, když jsem pohlédla na datum a zamyslela se, jak dlouho už chodím do školy. Pět týdnu? To letí jako voda! Přesně si pamatuji, jak vypadal můj první den. Podle instrukcí jsem dorazila před devátou na registraci, po které mě usadili ke stolečku, u kterého seděli tři Korejky a jeden Korejec. Na stole ležely otázky a každý vypadal strašně zmateně. Odhodili jsem prvotní zábrany a začali se seznamovat a konverzovat. Musím říct, že to byla celkem sranda, poněvadž skoro celý měsíc, co jsem strávila před školou na Novém Zélandu, jsem moc nemluvila. Moje angličtina se omezila jen na objednání kávy, vyřízení nákupu apod. Po této části nás čekala konverzace s učitelem face-to-face, test anglické gramatiky s porozuměním textu a psaní. Tyto všechny části zabraly zhruba 1,5 hodiny. Následně jsme měli menší výlet po škole a prezentaci důležitých informací. Po tomto blogu jsme obdrželi výsledky testu a započala obědová pauza. Musím říct, že jsem byla neskutečně překvapená, když jsem obdržela výsledky. Šla jsem do školy s tím, že beztak skončím někde v Elementary nebo Pre-Intermediate. A jak to nakonec dopadlo? Černé na bílém na mě koukala skupina Upper-Intermediate, což je druhá nejlepší skupina ve škole. Jako cože? Jak je to možné? Co to má být? V hlavě mi kolovalo tisíc myšlenek. Po obědě jsme již měli svou první hodinu ve skupině, do které jsme byli zařazeni. Zaplula jsem do třídy absolutně neznámých lidí a zjistila jsem, že jsem zde byla zařazena s jiným nováčkem. Juchu, nejsem v tom sama, pomyslela jsem si. Ve třídě nás bylo zhruba deset, musím přiznat, že na počet jsem se v tu chvíli nesoustředila. Vzápětí se objevila Renee naše odpolední učitelka a začala masáž angličtinou. Odpolední hodiny se vždy věnují spíše volným tématům, konverzaci a poslechu. Zatímco ranní hodiny jsou plné gramatiky. Po pár minutách jsem musela odhodit svůj stud mluvit anglicky, který ve mě vybudoval náš školní systém a roky bez angličtiny.

Postupně jsem se začala seznamovat se spolužáky, každý den jsem konverzovala v páru či skupině s někým jiným a zjistila jsem, jak je obohacující mít známé z různých koutů světa. V naší skupině jsem byla jediná Češka (a taky jediná na celé škole), Robin ze Švýcarska, Loire z Francie, Saki z Japonska, Oscar z Kolumbie, Pie z Thajska, kluci - Fan, John a Lee z Číny, z Brazílie - Paul, Octavio, Victoria a Aillen. Škola nám začíná každý den v 9:00, následuje hodina a půl gramatiky s Tomem do 10:30, 10:30 - 10:45 je přestávka, následně máme další hodinu a půl gramatiky do 12:15. Následuje obědová pauza do 13:15, kdy začíná odpolední dvouhodinová hodina konverzace s Renee do 15:15. V pátek se končí v 12:00, jelikož každý týden opouští školu mnoho studentů a koná se "graduation" (absolvování), kdy se učitelé a spolužáci loučí s lidmi, kteří opouští školu. Po předání certifikátu má většina z nich proslov.

První dva týdny školy jsem strávila ve společnosti skvělé Saki z Japonska a Oscara z Kolumbie, který byl stejně nový ve skupině jako já. Zažili jsme kopu srandy, prodiskutovali všechny obědové i jiné přestávky a hodně se s ostatními nasmáli. Bohužel Saki po dvou týdnech absolvovala, a naše skupina se začala zmenšovat. V prvním týdnu nás opustila Loire z Francie, druhý týden Saki a Octavio.

Následující tři týdny jsme strávili v menší učebně, jelikož spolužáci ubývali a nikdo nový k nám po dobu 5 týdnu nepřišel. Čtvrtý týden nás opustil Robin a Pie a dneska Victoria a Paul. Škola funguje na 10 týdenní cykly, ale je možné začít studovat v jakýkoliv týden. Stačí jen projít testem a člověk je hned zařazen do skupiny odpovídající jeho úrovni angličtiny. V devátém týdnu se píše celoškolní test, pro ověření úrovně angličtiny a zároveň povýšení na lepší úroveň. Ani my jsme tomuto testu neutekli, a tak od dalších týdnů povyšuji o úrovně Advanced, což je ta nejvyšší ve škole. Moc teda netuším, co zde budu dělat, ale nechávám tomu volný průběh a přistupuji k tomu po novozélandsku = s absolutním klidem. Opět t míním brát jako skvělou výzvu ke zlepšení mé angličtiny, možnost se dostat výš a poznat nové lidi.

Je to skvělý pocit, když jdete na kafe s bandou lidí z celého světa a všechny najednou spojuje stejná věc. Jazyk :)

Když nad tím občas uvažuji, jsem ráda, že nám tenkrát v březnu nevyšly ty víza pro mě a Honza měl ten skvělý nápad, abych šla studovat angličtinu. Člověku to opravdu otevřelo oči a hlavně je to zkušenost k nezaplacení. Díky mé škole tak nebudeme o svátcích sami, jelikož na Štědrý den budeme večeřet se Saki a Oscarem. Ale o tom zase příště...