Přivítání nového roku a výlet na Red Rocks

---

Letošní rok 2019 jsme netradičně přivítali již o 12 hodin dříve než v České Republice, díky tomu jsme mohli rodinám popřát vše nejlepší do nového roku již u silvestrovského obědu. Jelikož je zde Silvestr běžný den, tak nás neminuli naše dennodenní povinnosti, já zamířila do školy a Honza za práce. Večer jsem udělala pro Honzu chlebíčky a zamířili jsme do přístavu, kde se odehrával silvestrovský program v podobě hudebního doprovodu, mnoha stánků a půlnočního ohňostroje, který byl pouštěn z loďky na oceánu.

Na Nový rok jsme si naplánovali výlet na Red Rocks, o kterých básním už od příjezdu do Wellingtonu. Vzhledem k tomu, že se hodně míjíme s volnem, dostalo se na tohle kouzelné místo až nyní. Vyrazili jsme kolem jedenácté, venku bylo pod mrakem a my zdárně stoupali k Brooklyn Wind Turbine skrze Pollhill reserve. Od turbíny jsme se vydali po stezce Red Rocks Track směrem do zelené džungle. Stezka vede skrze zelené pahorky, klikatí se a často stoupá a klesá. Během chůze jsme narazili na zajímavé místo, z ničeho nic jsme si všimli, že na stromech podél stezky jsou rozvěšené ozdoby. Byli to dlouhé řetízky rozličných barev a tvarů, vůbec nevíme, kdo a proč je sem dal, ale bylo o krásné zpestření vánočního období.

Pomalu jsme se začali blížit k oceánu a naskytl se nám výhled na celé okolí. Zdejší kopečky jsou kouzelné, protíná je cestička po hřebeni během které skoro nepotkáte ani živáčka. My jsme za celou dobu naší chůze potkali jednoho běžce a několik mužů na kolech. Zdejší místa jsou více vyhledávané terénními cyklisty než chodci. Pomalu jsme se blížili k oceánu, ale stále jsem byli moc vysoko a cesta neklesala. Počasí se během cesty totálně změnilo, začalo ubývat oblačnosti, ukázalo se slunce a začalo hodně pálit.

Postupně jsme se dostali na útes a naskytl se nám první pohled na pobřeží vedoucí k Red Rocks neboli Pari-whero. Brzy jsme nalezli stezku, která začalo pomalu sestupovat k oceánu. Zdejší jižní pobřeží Wellingtonu je hodně hrbolaté, o to více láká turisty k svými překrásnými výhledy, a také k procházkám podél pobřeží. Na Red Rocks se dá dostat stezkou od Brooklyn Wind Turbine (naše volba) a nebo z centra Wellingtonu dojít/dojet do Owhiro Bay a vydat se pěšky k Red Rocks Reserve.

Red Rocks přitahuje svou geologickou a Maorskou historií. Zdejší tmavě červené skály vznikly před více jak 200 lety. Podle maorských legend existují dvě verze jejich vzniku. V první, Kupe - slavný polynéský průzkumník zde na tomto místě shromažďoval Paua (druh měkkýše), když jeden z měkkýšů sevřel jeho ruku. Kupa začal krvácet a krev obarvila zdejší kameny. Druhá legenda vypráví, že červené zbarvení je díky prolité krvi Kupého dcer, které se strachovaly o bezpečnost svého otce na dlouhé cestě a ze zármutku z jeho nepřítomnosti se poranily/pořezaly o místní skály. Kromě nádherných červených skal zde můžete narazit na kolonii tuleňů (nejlépe v období květen - říjen). My jsme bohužel takové štěstí neměli a žádného tuleně jsme nezahlédli, proto máme v plánu se na toto kouzelné místo podívat znova a snad budeme mít příště více štěstí. Říká se, že není vhodné se k tuleňům přibližovat na menší vzdálenost, můžete je hodně znepokojit a podráždit, a ačkoliv na to nevypadají, prý jsou hodně rychlí a nebezpeční.

Pokud se budete někdy toulat po Wellingtonu, určitě nezapomeňte navštívit tuhle rezervaci. Kromě bouřlivého oceánu, možné přítomnosti tuleňů a nádherných hornatých útesů můžete sledovat přistávající letadla, které se pomalu snáší nad Oriental Bay nebo jsou k vidění i trajekty, které míří do přístaviště v srdci Wellingtonu.

Zdejší pobřeží je jako stvořené na nedělní procházky. Hrubý písek a kamínky, cesta dostupná jen pro terénní vozy a nádherná vůně oceánu. To je atmosféra k nezaplacení. My si v odpoledním pálivém slunci našli kousek stínu na pláži pod skálou a udělali si novoroční piknik.

Podél pobřeží jsme se postupně dostali do Owhiro Bay a pokračovali jsme pěšky dál do Oriental Bay. Oba zálivy jsou lemované oceánem, skálami a domečky s výhledem na oceán. Takový by si přál asi každý z nás... Dřevěný domeček na pobřeží s velkými okny přímo k oceánu. Krása! Nakonec jsme zamířili na hlavní třídu v Oriental Bay a svezli se autobusem do centra.

---

Poněvadž na Novém Zélandu je státní svátek nejen Nový rok, ale i den po Novém roce 2. leden, vyrazila jsem na menší výlet po Wellingtonu. Honza tentokrát zůstal doma, jelikož na našem výletu na Red Rocks se totálně spálil a nemohl další dva dny vyjít na slunce. To potvrzuje fakt, že je zdejší slunce extrémně silné. Já se tentokrát vydala na výlet k letišti, ke kterému se dá přiblížit cestou kolem přístaviště, podél pobřeží do Evans Bay, dále směrem do Kilbirnie a částečně směrem do Lyall Bay. Už dlouho dobu jsem chtěla totiž zaznamenat pár zajímavých věcí, které jsem ve Wellingtonu viděla.

Mezi první věc patří samotné domy a jejich nevšední vybavení. Při naši první procházce po Wellingtonu mě uchvátily soukromé výtahy u některých vilek na pobřeží. Takových domů zde není mnoho, ale i tak je to jedna z věcí, která mě opravdu zaujala. Jelikož jsou některé domy bez přístupové cesty, mají obyvatelé garáž nebo stání pod kopcem. domů se dostanou s nákupem pomoci malého výtahu nebo lanovky, která vede přímo k jejich domu. No řekněte, není to chytré?

Další krásnou částí Wellingtonu je Evans Bay. Pokud zde zamíříte podél oceánu, můžete sledovat vzlétající letadla, které jsou jen kousek nad vodní hladinou. Tak jako má maminka ráda sleduje vlaky a tráví čas na nádraží, já ráda sleduji letadla. Evans Bay je na tuto podívanou jedno z nejlepších míst. Kromě toho je zde přístaviště jachet a nechybí ani domečky nad vodou. Mně se k tomu všemu poštěstilo narazit na ještě stále kvetoucí pohutukawu, což mě utvrdilo, že 2. ledna jsou ještě stále Vánoce :).

Z Evans Bay jsem dál pokračovala do Kilbirnie a Rongotai. Odtud vede dálnice na letiště, a pokud máte chvíli čas, dá se k letišti dojít pěšky. Tedy ne přímo k letišti, ale k oplocení ranveje, kde je možné sledovat vzlétající letadla z opravdu minimální vzdálenosti. V krátkém intervalu zde vzlétají a přistávají letadla mířící na místa po celém Zélandu, na další ostrovy v Pacifiku nebo do/z Austrálie.

To je pro tentokrát z toulání po Wellingtonu všechno. Tak brzy na viděnou!