První střípky z Wellingtonu

---

Wellington - hlavní město Nového Zélandu, spojnice mezi Severním a Jižním ostrovem, významný přístav na pobřeží Cookova průlivu. Jedná se o nejjižněji položené hlavní město světa. Město bylo založeno v roce 1840, sídlí zde parlament, vláda a nejvyšší soud. Celkový počet obyvatel je cca 400 tisíc. Wellington je ze tří stran obklopen oceánem, což ovlivňuje zdejší typické oceánské podnebí. Průměrné roční teploty jsou tak veskrze vyrovnané, v létě není extrémní teplo (teploty se pohybují kolem 25°C) a v zimě zase nehrozí třeskutá zima (max. 4°C). Jedinou nevýhodou je, že tu hodně fouká, na což jsou ale místní celkem hodně zvyklí. Jelikož se nacházíme na opačné straně polokoule (tzn. u protinožců), jsou zde

i opačné roční období. Pokud tedy máme v ČR podzim, tady začíná vše kvést a probouzí se jaro, když u nás sněží, tady je léto v plném proudu. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli na Zéland odjet na podzim. Podzimní plískanice a lijáky jsme vyměnili za svěží vítr, kvetoucí květiny a stromy a jarní teploty. Musím říct, že to byl nejlepší nápad na světě.

Na Zélandu nás uvítalo krásné jarní počasí. V sobotu 20. 10. jsme se přesunuli z letiště do hostelu, ubytovali se a vyrazili na krátkou procházku kolem oceánu. První dojem z města byl poněkud rozpačitý. Místní zástavba je úplně jiná než u nás v ČR, navíc centrum města není tak nádherné jako např. v centru Sydney. Ale! Stačí se kousek projít k přístavu a uchvátí vás krása nekonečného oceánu, nádherné odstíny modré, zelené pahorky hor a krásné domečky vestavěné do kopce, které obklopují nekonečné zálivy. Kolem oceánu se vine dlouhá cyklostezka, na které potkáte desítky běžců, korzujících lidí nebo zdejší rybáře. Částečně vás bude chvíli šokovat dopravní pořádek, jelikož stejně jako v Británii, i zde se jezdí na opačné straně. To je hodně nebezpečné při vstupu do vozovky, jelikož se automaticky otáčíme a díváme na špatnou stranu.

Naše procházka se nakonec protáhla na několik hodin, naše nohy nás vedly dál a dál, a tak jsme prošli Oriental Bay, Evans Bay Parade až do Hataitai. Zpět jsme zamířili přes Mount Victoria Lookout, zdejší 360° vyhlídka na celý Wellington, kde nehorázně fučí, ale ten výhled je neskutečný. Máte Wellington jak na dlani, vidíte startující letadla, nekonečné hory v dáli a celé pobřeží.

V neděli jsme se vydali na mši do místního katolického kostela St. Mary of the Angles. Překvapením pro nás bylo, že na mši v 11 a.m. doprovázel celou mši zdejší chrámový sbor, veskrze většina písní je v latině. Každý návštěvník mše dostal Mass Book (kancionál), pokud se však chcete orientovat v notovém zápise, máte smůlu. Zdejší notový zápis je jako z dob gregoriánského chorálu, takže se v něm veskrze nikdy nezorientujete. Mše zde je velká výzva. Moc nevíte, co máte dopovídat, zpívat z not je kumšt a ani vás už nepřekvapí, když kněz diktuje čísla stránek během bohoslužby.

V neděli jsme také poprvé navštívili místní supermarket New World, řekla bych, že o nákupech je to na samostatný článek, ale jen zmíním, že jsme si koupili místní novozélandskou dobrotu. Zéland je populární pro kiwi, tento název však může označovat tři různé věci. Za prvé kiwi jako ovoce (zelené, zlaté), za druhé to může být pták kiwi nebo můžete myslet místního domorodce alias kiwáka. My jsme si teda pořídili první variantu - zlaté kiwi. Je lítosti hodné, že tyto plody nemůže ochutnat doma v ČR. Zlaté kiwi je oproti klasickému zelenému více sladké a navíc chutná jako něco mezi kiwi a ananasem. Nesmí chybět taky výborná šťavnatá jablka a avokádo z místních farem.

Kromě nákupu jsme v neděli stihli i další procházku kolem oceánu, tentokrát kolem přístaviště Harbour až do Pipitei. Po cestě jsme se stavili do místní Kaffee Eis, kde dělají výborný Flat White. Honza tvrdí, že vypadám nejšťastněji, když mám hrnek horké kávy

v ruce. Má pravdu ten můj úžasný kluk! Pomalu odhazujeme šály a bundy, začíná se oteplovat. Na místních zahrádkách začínají kvést rostliny, které připomínají maminčinu zahrádku. Parky se zelenají, kvetou stromy a já neustále žasnu nad tou krásou, která tu roste a kvete.

A jak vypadal nejteplejší den, který jsme tu zatím zažili? Tak o tom zase příště...