Naše toulky po Severním ostrově 7. díl - Coromandel
- Týna H.
- 13. 8. 2019
- Minut čtení: 5
Aktualizováno: 16. 8. 2019
„Miluji místa, která mi připomenou, jak malý jsem já a všechny moje problémy."
Dnes máme 12. června 2019, po včerejší vydařené večeři u přátel v Katikati jsme se vydali na další část našeho cestování. Nejprve jsme navštívili Waihi, abychom vyměnili naše již ojeté přední pneumatiky a následně se mohli přesunout na poloostrov Coromandel. Po výměně kol jsme se vydali přes městečko Paeroa do města Thames, které patří mezi největší města na Coromadelu.
Na druhý den jsme vstali kolem 6.00, posnídali a vyrazili do Coromandel Forest Park. Poněvadž na Zélandu není právě turistická sezóna, jsou některé kempy a místa uzavřeny. O tom, že se nacházíme mimo sezónu, jsme se přesvědčili ve chvíli, kdy jsme sjeli na cestu do této přírodní rezervace. Cesta připomínala doslova tankodrom, nebylo snad místo, kde bychom při průjezdu nenatrefili na obrovskou díru. Nedalo se nic dělat, a tak jsme jeli tak 20-30 km/h a pomalu se hlemýždím tempem sunuli na konečnou. Po asi půl hodině pomalé jízdy jsme se ocitli na konci cesty, kde se nacházelo parkoviště. Odtud jsme přes "čistící stanici", která slouží jako prevence proti šíření nemoci kauri stromů, vyrazili do lesů. Náš cíl bylo zdolání The Pinnacles, což jsou skalnaté výběžky uprostřed rozlehlého parku. Na cestě nás čekaly visuté mosty nad řekou a potůčky, obrovské stromy, palmy a kapradiny, smaragdově zelený mech a nádherné výhledy. Celková délka treku je cca 3 hodiny chůze (5-6 hodin tam a zpět). Po výstupu skrze les nás uvítal vzestup přes schody a závěrečné lezení po skalách. Skály byly mokré a zablácené, což komplikovalo výstup nahoru. Díky skvělému vedení mého Honzy jsem tento výstup zvládla tam i zpět. Při sestupu jsme si dali oběd na skále (těstoviny s pestem a sýrem), který s takovým výhledem chutnal výtečně. Počasí naší výpravě přálo po celý den, a tak jsme z vrcholků Pinnacles mohli vidět na celé okolí, dokonce až do městečka Tairua na Paku Hill, přilehlý oceán a ostrovy. Byli jsme moc rádi, že jsme si mohli po dlouhé době užít pořádný pobyt v přírodě. Po návratu do základního tábora jsme se vydali zpět do Thames, odtud pak jsme se přesunuli během západu slunce na free spot u Waiomu.
Další den jsme plánovali přejezd na konec poloostrova. Během cesty jsem tak naplánovala drobné zastavení. První z nich byl Square Kauri Tree, a tak jsem poprvé viděli mohutný strom kauri, které jsou na Zélandu chráněné a bohužel také hodně v ohrožení, jelikož za poslední roky se rozmohla nemoc, která postihuje kořeny těchto nádherných stromů a ty následně odumírají. Nemoc kauri stromů se přenáší skrze bahno na botách, proto se v lesích s výskytem kauri stromu, nachází čistící stanice pro čištění obuvi a kolem stromů jsou budovány dřevěné ochozy, aby lidé nestoupali na kořeny. Za porušení zákazu přiblížení můžete vyfasovat neskutečně velkou pokutu anebo vězení. Kromě kauri stromu jsme navštívili také Waiau Falls - vodopád, ukrytý v lesích. Jelikož mám slabost na vodopády, tenhle jsme nemohli zmeškat.
Další krátkou zastávku jsme si udělali v Coromandel Town, a pak už pokračovali na úplný konec výběžku Coromandelu do Fletcher Bay. Ani byste nevěřili, jak taková cesta - necesta vypadá. Pokud si na Campermatu (aplikace pro bezproblémové cestování po Zélandu) zadáte tuto trasu, najdete plno komentářů o nehezkém stavu silnice, a tak jsme se to vydali prozkoumat. Největším překvapením bylo, když nám GPS navigace ukazovala, že úsek cca 50 km pojedeme asi hodinu a půl. Dostali jsme se na cestu, která je zde na Zélandu označena jako "gravel road" (nezpevněná cesta). Tato cesta se klikatí po útesech, má jen jeden pruh a pod sebou obrovský sráz do oceánu. Občas se mi až tajil dech, když jsme projížděli po útesech, kde kousek od cesty byl desítky metrů dlouhý sráz dolů a já se jen modlila, ať nepotkáme do žádné auto. Cesta byla napínavá, avšak poskytovala tak nádherné výhledy, že to určitě stálo za to. Kromě teda strachu v očích jsem byla úplně štěstím bez sebe, když jsem viděla ty nádherné útesy, oceán, ostrůvky a neskutečně zelené kopce s telátky a ovečkami. Po dlouhé cestě jsme dorazili na konečnou do Fletcher Bay, kde se nachází low-cost camp, ve kterém skoro nikdo nebyl. V kempu se pásly ovce, pochodovali kachny a my byli obklopeni nejen horami, ale i oceánem. Nejkrásnějším okamžikem byl západ slunce, po kterém jsme zapálili svíčku a dlouho popíjeli čas při zvuku vln. Zastavte někdo čas!
Hned ráno vyrážíme vybaveni svačinou a dobrou náladou na Coastal Walkway, který vede podél pobřeží. Uvítaly nás ty kouzelně zelené kopce a výhled na oceán. Nad kopci se však honí tmavé mraky a my doufáme, že naše plány nepřekazí déšť. Procházíme místy, kde je hlína úplně rudá, jindy oranžová či hnědá. Asi po půlhodině cesty začíná jemně poprchat, Nejprve se nenecháme zastrašit a pokračujeme v cestě. Dostáváme se do místa, kde je nádherný výhled na celé pobřeží. Bohužel déšť sílí a my se tak musíme nakonec otočit zpět. Po cestě zpět ubývá dešťových kapek a skrze mraky prokukuje nádherně barevná duha. Postupně se zlepšuje počasí, nic naplat, tentokrát to prostě nevyšlo. Vracíme se zpět do Fletcher Bay a vyrážíme zpět po "zážitkové" cestě do Port Jackson, kde si děláme přestávku na oběd a kávu. Večer jsme strávili v placeném kempu, kde jsme si dopřáli dlouhou sprchu, vaření v kuchyni a vířivku. Člověk je opravdu vděčný za úplné maličkosti aneb život v autě.
V neděli jsme se vydali z kemp zpět do Coromadel Town, odkud jsme přejeli do zálivu s Cook Beach Reserve na východním pobřeží Coromandelu. Prošli jsme se za odlivu po dlouhé pláži a vydali se zpět na free spot, abychom poklidili auto a udělali si koupené steaky. Honza byl naprosto nadšený, jelikož měl steak velký jako talíř. Do deníčku mi pak Honza nadiktoval tento text: Měla jsem výborný, šťavnatý a měkoučký steak. tento steak připravil milovaný Honzík. Steak byl jedna báseň! Děkuji Honzi, jsi jednička.
V pondělí jsme se vydali do městečka Hahei, odkud jsme vyrazili na Cathedral Cove Track, který vedl přes útesy k jednomu z nejznámějších míst na Zélandu - Cathedral Cove. Prošli jsme po udržované stezce kolem útesů a postupně jsme začali sestupovat na pláž, kde se nacházela velká skála s průchodem, skrze který je vidět další pláž a skálu. Zdejší místo se stalo top destinací a často bývá lákadlem pro turisty. My se prošli po pláži až ke skále a obdivovali zdejší krásné místo s průzračnou vodou. Po cestě zpět nás zastihl déšť, a tak jsme se moc nezdržovali vyhlídkami a prchali do auta. Zamířili jsme do místní kavárny na hrnek dobré kávy a horké čokolády.
Následně jsme se vydali na Hot Water Beach, bohužel zde na parkovišti nebrali karty a my neměli žádné drobné, a tak jsme si museli nechat ujít kopání díry na pláži. Odtud jsme přejeli do městečka Tairua (naše dobré rybářské místo). Vyrazili jsme opět na ryby, avšak hvězdy nám nebyly nakloněny a my nechytli ani malou zlatou rybku. Rybaření jsme tak nechali na ráno, jelikož venku pomalu přituhovalo.
Další den jsme strávili celé odpoledne na rybách. Blankytně modrá obloha a oceán kontrastoval se zelenými vrcholky Coromandel Forest Park. Kolem oběda jsme se vydali zpět do města Thames, zašli jsme si na bazén a večer si udělali naši oblíbenou boloňskou omáčku se špagetami. Začali jsme postupně spřádat plány na naše cesty po Northlandu, ale o tom zase příště...
Abych nezapomněla, pro pobavení sdílím naše video z brodění ve vodě při jízdě po "gravel road" na vrcholku Coromandelu :) .
Komentáře