Naše toulky po Severním ostrově 5. díl - Bay of Plenty (kiwi sezóna)

---

Dnes máme 7. dubna, což znamená, že jsme pomalu dva týdny na cestách. Objevili jsme během naší cesty mnoho krásných zákoutí severního ostrova, avšak je nejvyšší čas sehnat nějakou práci, abychom doplnili náš chudý rozpočet, který se zúžil po koupi našeho obytného auta. Z vnitrozemí se vydáváme nahoru k pobřeží kolem města Tauranga. Přijíždíme do Te Puke, což je hlavní město kiwi na světě (alespoň to tak píšou na uvítací ceduli). Nakonec kotvíme v knihovně v centru Taurangy, kde je podstatně tepleji a více sluníčka než ve vnitrozemí. Je neděle, slunce svítí a my si užíváme internetového připojení. Z knihovny jsme vyrazili na nedělní bohoslužbu do kostelíčku na Mount Maunganui. Odtud se vydáváme na Papamoa Beach, kde jsou však všechny free místa plně obsazeny. Nakonec přejíždíme zpět do Te Puke, kde parkujeme na prvním parkovišti a brzy upadáme do libého spánku.

V pondělí začínáme náš hon na práci. Volám na jedno místo v Opotiki, kde mi slibují, že se ozvou. Vážně? No, jak jsme předpokládali - nikdo se neozval. Hledáme dál v Te Puke a nakonec se s Honzou domluvíme, že zkusíme místní packhousy. Dopoledne tak nakráčíme do Seeka Oakside Packhouse, kde dostáváme ihned smlouvu a ještě tentýž den nastupujeme do práce. Děláme noční od osmi večer do sedmi ráno, které ale v prvním týdnu ještě zcela neběží, a tak končíme někdy ve tři ráno, jindy v půl páté nebo v pět. Nad ránem uléháme na parkovišti u Maketu, které jsme si velice oblíbili. Začínáme si přivykat na noční směny a prvotně jsme potěšeni, kolik máme přes den času. Spíme do dvanácti, kdy nás vzbudí obrovské dusno až nedýchatelno. Místo oběda snídáme, poté vyrážíme do knihovny, na nákup, bazén či doplnit vodu apod.

Každý večer přichází krutá realita a my vyrážíme do práce. Packhouse je velká fabrika na zpracování kiwi (ovoce a zeleniny všeobecně). Na sadech se posbírá kiwi (picking), které se ukládá do binů a převáží se kamiony do packhousu. Zde se na páse kontroluje kvalita (grading), pomoci stroje se označkuje se nálepkami a napočítá. Ze stroje pak propadává na linku, kde stojí balič (packer), který kiwi zabalí do krabice. Krabice se připravují na druhé straně stroje (tray preparation) a k baliči putují na páse. Já se dostala právě na pozici baliče, který čeká než mu kiwi "naskáče" do krabice, kterou následně zabalí vystlaným igelitem a uzavře. Krabice se ukládají na sebe na paletu, což dělá stohovač (stacker), kterého dělá Honza. Na paletě je zhruba 160 kusů krabic a každá krabice váží asi 5 kg. Za celou dobu jsme v Seeka Packhousu pracovali jen se zlatým druhem kiwi.

Zde se můžete podívat, jak to v takovém packhousu funguje:

https://www.youtube.com/watch?v=69vshlVKf68

A samozřejmě se můžete podívat také na picking kiwi (sběr kiwi):

https://www.youtube.com/watch?v=U-jKulXwmZ8

První víkend máme volno, a tak jsme se rozhodli vyrazit směr Whakatane a Ohope. Jde o města vzdálené asi hodinu od Te Puke. Já dokonce poprvé zkouším řídit auto, což je pro mě zážitek. Není se čemu divit, automat a řízení na druh straně se dostává rychle pod kůži. Dojeli jsme do pěkného free kempu u kterého se nachází krásná Ohope Beach, kde jsem si našla řadu nádherných mušliček. Je zde také výhled na okolí ostrůvky jako je "velryba" nebo White Island, který patří mezi stále aktivní sopečné ostrovy. Večer se kocháme západem slunce s voláme s rodinou. Ráno se vydáváme opět na Ohope Beach, abychom prozkoumali útes s výhledem na dlouhou pláž a ostrůvky. Poté jsme zajeli do Whakatane a navštívili pobřeží na druhé straně útesu. Zde se nachází malá skála, na které je socha stojící dívky. Vládne nedělní pohoda, děti dovádějí na hřišti a mnoho lidí piknikuje o oceánu. Po pauze na kávu vyrážíme zpět do Te Puke, kde si chvíli spočneme a vyrážíme zase do práce. Bohužel tímto dnem začíná náš pracovní maraton, jelikož už nepracujeme jen zkrácený čas, ale pracujeme celou noc.

Tak a je to tady! Z neděle na pondělí jsme odpracovali naši první "jedenáctku", což si během týdne zopakujeme ještě pětkrát. Každou noc tak pracujeme ve vražedném tempu, chodíme spát v půl osmé ráno, spíme do jedné nebo skoro do tří odpoledne. Začínáme mít pocit, že náš čas pohlcuje černá díra. V rámci dne tak občas stihneme sprchu na bazénu v městě Tauranga (cca 30 km od Te Puke), vyprat v místní prádelně nebo rychle nakoupit. Zažívám mírný detox, jelikož nám došly data a my nemáme připojení k internetu. I tak může vypadat život v autě - sprcha dvakrát týdně, spánek během dne, bez internetu a extrémně unavení z práce.

Letošní Velikonoce trávíme v práci s hromadou kiwi. Pracujeme v kuse od nedělního večera do sobotního rána (6 směn po 11 hodinách). Na sedmou směnu však už nemáme sílu, a tak si bereme den volna a vyrážíme zpět do Whakatane, abychom nabrali síly. Kempujeme opět na free spotu u Ohope Beach. Večer dělám Honzovi jeho oblíbený smažák a dáváme si skvělé červené víno Pinot Noir z Jižního ostrova. Nakonec jsme poněkud nesví, když přijde noc a my můžeme konečně spát.

Na Velikonoční neděli vyrážíme na mši svatou do Whakatane. Po mši kupujeme návnadu na ryby a jedeme relaxovat k oceánu. Chytáme ryby a kocháme se klidem a oceánem. Pobřeží je obklopeno lidmi, kteří slaví Velikonoce v poklidném stylu - piknikují nebo grilují na pláži. Najdete zde babičky a dědečky, rodiče i malé batolata. Já si čtu knížku a Honza čeká na velkou rybu. Tentokrát jsme chytli jen malou Paroe, která nakonec putovala zpět do oceánu. Na Velikonoční pondělí jsme opět zamířili do práce, čekala nás kratší směna a další 2 dny volna, protože moc pršelo a nemůže se sbírat kiwi.

V rámci volna jsme vyrazili do McLaren Falls Park, kde lidé oslavovali s rodinou Anzac Day. My si dopřáli procházku parkem, který je plný jehličnatých a listnatých stromů. Nechybí ani jezírko s kachnami a labutěmi, vodopád a stezka plná glowwormů (svítící červi). Zdejší park je opravdu moc krásný, všechny stromy jsou nádherně zbarvené a z každého koutu na nás dýchá podzimní nálada. Večer jsme po setmění vyrazili za doprovodu hvězd k potůčku, kde jsme v úplné tmě zahlédli svítící larvy (glow worms). Byl to pro nás neskutečný zážitek a už se moc těšíme do jeskyní, kde se dá na glow worms snadno narazit. Na druhý den jsme si prohlédli McLaren Falls, což jsou malé kamenité vodopády a vydali se zpět do Te Puke, jelikož nás čekala práce.

Po skoro měsíci v Te Puke jsme se rozhodli ukončit náš pracovní poměr, jelikož jsme se shodli, že nám dlouhé noční směny nedělají dobře a chceme změnu. V pondělí jsme se tak přemístili do Taurangy a udělali si výlet na Mt Maunganui, ze kterého je za krásného dne pěkný výhled na celou Taurangu. Počasí nám přál, a tak jsme měli výhled doslova přepychový. Večer jsme se přesunuli do parku u McLaren Falls a užívali jsme si podzimní pohody. Na prvního máje jsme se vydali do Hobitína, avšak o tom vám napíšu samotný příspěvek.

Náš plán dalších dnů byl sestaven z odpočinku a následně přesunu do Katikati, kde bychom si rádi našli další práci. Po Hobitíně jsme zamířili zpět do Taurangy, a poté dál směrem na poloostrov Coromandel. Před Katikati jsme se zastavili na pěkném místě u oceánu, kde jsme večer rybařili. Ráno jsme při naší cestě dál narazili na "pouliční prodejnu ovoce". Jedná se o skvělý nápad, jak se zbavit přebytků ze zahrádky. To si jednoduše postavíte kousek od cesty budku, do které umístíte pokladničku, ceník a ovoce nebo zeleninu. Pak už jen čekáte, až bude váš obchůdek vykoupen. My si tak koupili pytel zlatého kiwi za 3 NZD.

V pátek jsme dorazili do Katikati a opět zahájili náš hon na práci. Vyhledali jsme všechny packhousy a vyrazili jsme do prvního z nich. Tento se jmenuje Birchwood Packhouse a jedná se o malý packhouse u Katikati. Vyplnili jsme na recepci papíry a od pondělí můžeme nastoupit. Tentokrát jsme zvolili ranní směnu od 7.00 do 16.30. Náš volný víkend jsme započali návštěvou Tuapiro Reserve. V sobotu jsme se vydali do Waihi a na Waihi Beach, nakonec jsme dojeli až do Anzac Bay neboli Bohntown, kde se nacházela krásná zátoka a kopec s výhledem na širý oceán. Večer jsme pozorovali hvězdy, pili víno a chytali ryby (opět neúspěšně). V neděli jsme navštívili kostel na Waihi Beach, poté jsme zamířili směr Paeroa a po cestě jsme se zastavili na Owharoa Falls.

Náš nový pracovní týden jsme odstartovali nádherným východem slunce nad Katikati. Budíček zvonil již v 5.30 ráno a my si museli navzájem povzbuzovat, abychom vylezli zpod peřiny. V práci nás čekalo milé uvítání, jelikož zde nejsme ukrytí pod číslem jako v předchozím packhousu, kdy absolutně nikdo neznal naše jména. Zde v Birchwoodu nám šéfova a spolupracovníci říkají jménem. Většina pracovníků jsou místní obyvatelé staršího věku (65+), proto se nám naskytuje větší možnost konverzace v angličtině. Práce začíná v 7 ráno, následuje ranní čaj kolem deváté (svačinová pauza), obědová pauza v 11.30 a následně odpolední čaj v 14.30 (druhá svačinová pauza). Nejvíc nás překvapuje, když o svačinové pauze dostáváme všichni kávu/čaj a k ní buchtu nebo něco slaného k zakousnutí. V pondělí pracujeme poprvé na zeleném kiwi, v úterý doděláváme poslední zbytky zlatého kiwi, a pak po krátké odmlce nastává dlouhá éra zeleného kiwi.

První pracovní týden máme volný víkend, a tak vyrážíme z Katikati směr Coromadel. Spíme na free spotu u Opoutere a po snídani s výbornou kávou (Honza mi udělal mistrovsky Latté art - viz. foto) vyrážíme do Pauanui. Na oběd si děláme banánové lívance a po obědě vyrážíme na chvíli na ryby. Jelikož neberou, tak se raději vrháme do vysoušení a úklidu auta. Rybařit pak jdeme ještě večer, kdy se kocháme západem slunce a děláme si náš první ohýnek na pláži. V sobotu se vydáváme z Pauanui do městečka Tairua, které se nachází na druhé straně zálivu. Vyšli jsme si na molo s návnadou. Honza chytal a já si četla Egypťana Sinuheta. Dlouhou chvíli jsme nic nechytli a spíše jsme jen provokovali malé rybky. Nakonec jsem se rozhodla, že si to chytání chci také vyzkoušet. Jednou jsem skoro trefila při nahazování kotvící trajekt...ale podruhé to byla ryba! A tak jsem chytila svou první rybu. Byla to Kahawai a nakonec jsme si ji udělali na curry. Odpoledne jsme si udělali procházku na Mt Paku - Paku Hill. Jedná se o kopeček sopečného původu s nádherným výhledem na oceán, ostrovy a záliv. Neskutečně krásné místo!

Večer jsme si pochutnali na rybím curry a vydali jsme se opět chytat na molo. Kromě nás tu chytala jedna paní rybářka a dva rybáři. Nikdo nic nechytil, ale nám přálo štěstí. Mezi odlivem a přílivem chytil Honza tři ryby - dvě Trevally a jednu Kahawai. Nádherné kousky pak jako dárek putovaly do ruk místních rybářů, jelikož my nemáme jak ryby skladovat. Užili jsme si hodně srandy, jelikož Honza lovil jednu rybu za druhou.

Vracíme se opět do pracovního procesu a balíme zelené kiwi. Pracujeme šest dní v týdnu, občas zajedeme na bazén do Taurangy nebo do prádelny se sprchou v Paeroa (oboje asi 30-40 km od Katikati), jelikož v Katikati není žádná veřejná sprcha. Práce je občas hodně závislá na počasí, pokud moc prší, tak se přeruší sběr a následně není práce v packhousu. V práci se seznamujeme s italským párem stejného věku - Sharon a Davide. Já si nejčastěji hledám pracovní místo společně s italkou Sharon, jelikož pak můžeme mluvit anglicky a směna utíká rychleji. Naše hovory se točí kolem italské kuchyně, vaření, cestování a výletů po okolí.

Noci trávíme nejčastěji na free spotech u oceánu - Tuapiro Reserve, Tanner's point nebo Pahoia Domain. Ráno nás probouzí nádherné východy slunce...

Brzy se k nám doneslo, že prý existuje také červené kiwi, a tak jsme při naší obvyklé návštěvě pak'n'save (název obchodního řetězce) koupili pár kousků na ochutnání. Škoda, že se zlaté a červené kiwi nedostanou k nám do Česka.

Čekají nás dva týdny kiwi sezóny a práce postupně ubývá. Zatímco minulý týden jsme pracovali šest dní, další týden sotva čtyři. Začalo nám více pršet a taky pořádně foukat. První den deště ještě pracujeme, další den sedíme v rámci volna v knihovně a venku se "žení všichni čerti". Vyzkoušeli jsme jak chutná tamarillo a kaki (persimon). Dostali jsme od kolegy pravou mandarinku a já konečně objevila, jak vypadají avokáda. Nikdy nás nenapadlo, že se bude jednat o tak velké stromy, plné zelených plodů. Neskutečné!

V úterý 11. června jsme odpracovali naši poslední směnu v Birchwoodu a ukončili jsme zároveň kiwi sezónu. Hurá! Pracovali jsme od 8.00 do 12.00. Po práci jsme byli pozváni na posezení s občerstvením a na soutěžní kvíz. Po oficiální části jsme byli pozvání od pána z Řecka a jeho kiwi manželky na bazén společně s Sharon a Davidem. Tak tedy... pan Sandy pochází z Řecka, avšak jeho celá rodina v jeho 17 letech emigrovala na Nový Zéland, zde potkal po letech novozélanďanku Sandru. Sandy má 79 let a společně s manželkou Sandrou pracovali s námi v packhousu. Společně mají domeček u Katikati, který si pořídili tři roky zpět. Domek se nachází v komunitě desítek domů, které mají společně kavárnu s restaurací, golfové a tenisové hřiště, fitko, bazén a vířivku. My jsme si díky nim užili dosyta bazénu a vířivky. Po bazénu nás pozvali na čaj nebo kávu a následně i na večeři (afternoon tea). Zatímco my popíjeli čaj a kávu, udržovali jsme konverzaci s Italy a Sandym, tak Sandra vařila. Na večeři jsme měli vařené brambory a batáty, dušenou zeleninu a maso s cibulovou omáčkou. Nechyběl Sauvignon Blanc a jablečný dezert s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. Sandra a Sandy byli skvělí hostitelé a večer jsme si náramně užili.

Tak a to je vše o naší sezóně kiwi. Příště se můžete těšit na zážitky z cestování po Coromandelu a Northlandu. Mějte se krásně!

Zdraví protinožci :)