Naše toulky po Severním ostrově 4. díl - Taupo a Rotorua

---

Dnes máme 4. dubna 2019 a my vyrážíme od Tongariro National Park do městečka Taupo. Přesně v tomto místě jsme byli při naší cestě z Wellingtonu do Aucklandu, kdy jsme se zastavovali u jezera Taupo (největší jezero na NZ) a na Huka Falls. Tentokrát jsme v Taupu navštívili kavárnu, kde jsme si dali kávu a horkou čokoládu a odpoledne jsme strávili s knížkou v ruce na místním odpočívadle. Po obědě jsme se vydali na Craters of the Moon, které se nachází kousek od Taupa. Park trochu připomíná měsíční krajinu, ze které stoupá pára, vaří se bahno a voda. Všude smrdí sirovodík a kouří se ze země. Já nadšeně poletuji od jedné vyhlídky k druhé, zatímco Honza je znuděn, jelikož zdejší místo nesahá americkému Yellowstonu ani po kotníky. Celé okolí kolem Taupa a Rotorua se nachází v geotermální oblasti, což má za následek unikající páru z podloží. Večer trávíme na free spotu kousek od Taupa, kde si dáváme naše oblíbené tortilly a děláme si pohodový večer.

Další den vyrážíme do městečka Rotorua, které nás již z dálky vítá vůní sirovodíku. Tímto odérem je načichlé celé město. Navštívili jsme maorskou vesnici s kostelem, prošli se obydlenou částí, kde na každém kroku vyvěrá vařící voda a vznáší se pára. Naše kroky pak dál vedou do Kuirau Park, kde lze nalézt kouřící geotermální jezírka. Procházíme se tak po stezce, která je obklopena výpary a pod námi tajemně pobublává voda v jezírkách. Na každé kousku parku se nachází oplocená díra, ve které bublá bahno nebo voda. Pro mě je to nevšední podívaná, a tak si nemůžu nechat ujít každé místo. Nakonec však z parku odcházíme poněkud "otráveni" pomoci výparů a jsme rádi, že dýcháme opět trošku čerstvý vzduch. Od parku jsme se prošli k muzeu se zahradami, které bylo bohužel zavřené, a tak jsme se skrze park vydali k jezeru Rotorua. Večer jsme zajeli do kempu, abychom si opět užili teplé sprchy a nemuseli tak kempovat v mestě (pozn. smrad sirovodíku jsme již nemohli ani cítit).

Na druhý den jsme vyrazili do Whakarewarewa Forest, kterému se také říká Redwoods. Název lesa je odvozen od stovek až tisíců stromů červeného kalifornského sekvoje, které se tyčí do obrovské výšky. Největší z nich má 72 metrů, ale bohužel je dostupný jen ze stezky v korunách stromů. Kochali jsme se výhledem na lesy plné červených stromů, prošli jsme se kolem jezírka s tyrkysovou vodou, ve kterém to vypadalo jako by se zastavil čas. Takové to jezero, které připomíná "dobu dinosaurů" a nachází se v pralese, ve kterém napadaly do vody velké přesličky a kapradiny, z nichž za tisíce až milion let bude uhlí.

Od Redwoods jsme přejeli k jezeru Tarawera, které se nachází u stejně pojmenované sopky, která je bohužel dostupná jen s průvodcem. Já si zde uvařila kávu na pláži a kochala se výhledem na jezero.

Večer jsme kempovali u Okere Falls, kde sjíždí lidé na raftech. Chodil tam k našemu autu místní kůň a vyptával něco k snědku. Dostal jablko, jelikož těstovinový salát s tuňákem by asi moc nebral.

Tak zase příště! Ahooooj...