Naše toulky po Severním ostrově 3. díl - Tongariro

---

Naše cesta k Tongariro National Park vede přes netradiční "zapomenutou cestu" = The Forgotten Highway, která vede do vnitrozemí. Po pár desítkách kilometrů začínáme chápat název silnice, poněvadž během celé cesty jsme potkali cca 5 aut. Cesta se line opuštěným vnitrozemím, kde člověk narazí jen na stáda krav, koz nebo ovcí a pár farem. Dokonalý konec světa. Samotná silnice je postavena mezi kopci a kroutí se do neskutečných zatáček. Musím říct, že tolik zatáček jsem ještě neviděla. Během cesty jsme minuli jen pár "vesniček", myslím, že se to takhle ani nedá nazvat, jelikož vesnici tvořilo asi 5 farem a jedna škola Honza vybral kemp v jedné odlehlé části naší cesty. Popravdě k tomuto kempu vedla asi 5 km dlouhá příjezdová cesta skrze lesy a louky, kde nebylo ani živáčka a signál byste zde hledali stěží. Po špatně udržované cestě jsme dorazili na ranč, kde nás uvítala prázdná recepce a nápis na tabuli hlásal: "Ciťte se jako doma". Ve mně převládal celkem podivný pocit, jelikož jsme zde nikoho nepotkali, pomalu se stmívalo a hlavně jsme byli neskutečně vzdálení od civilizace. Můj pocit osamělosti překonal příchod veselé majitelky, která nás vroucně přivítala a prohlásila, že můžeme zaplatit až ráno, když bude v kanceláři. Nabídla nám vybavenou kuchyň, terasu se světýlky, teplou sprchu a možnost si upéct pizzu na grilu. My si nakonec udělali palačinkový večer a šli brzo spát. Honzo se zde moc líbilo a hned by si zde zřídil skautsky tábor.

Ráno se probouzíme na konci světa a po snídani vyrážíme na doporučení majitelky do místního kaňonu, kde je možné vidět divoké kozy a koně. Prošli jsme se podél řeky a narazili na louku obklopenou skálou. Na louce jsme potkali kačeny a v dálce u skal jsme zahlédli divoké koně. Po procházce jsme vyjeli zpět na The Forgotten Highway a vydali se k Ohinetonga Reserve, kde se nacházel poslední free-spot před Tongarirem. Udělali jsme si pěkné odpoledne s pozdním obědem, knížkou a procházkou skrze les a rašeliniště. Večer jsme nachystali svačinu, výbavu na trek a koupili lístek na shuttle bus (svozový autobus). Existují dva způsoby, jak se dostat blíže k Tongariro National Park - shuttle bus z městečka National Park, který vás zaveze na začátek treku, a poté vás opět nabere na konci treku anebo možnost zaparkovat na parkovišti na začátku či konci treku. Bohužel na zdejším parkovišti můžete být jen 4 hodiny, což nevychází časově, jelikož trek trvá 7-8 hod (jedna cesta). Nejlepším řešením je tak zakoupit si zpáteční jízdenku na Tongariro Crossing Shuttle za zhruba 30 NZD na osobu a máte to bez starostí.

Další den nás čekalo brzké vstávání, snídaně a cesta do městečka National Park, kde nás v 7 ráno vyzvedl shuttle bus a zavezl nás na začátek treku. Cesta trvala asi půl hodiny, postupně vyšlo slunce a začal krásný den. Naši výpravu jsme zahájili pohledem na Horu osudu. Skrze chodníčky jsme se dostali do míst s malými jezírky, které byly plné oranžové vody. Pokračovali jme dál až k Soda Springs (malé vodopády) a od těch jsme začali stoupat nahoru na South Crater s Mt Ngauruhoe neboli Mount Doom (Hora osudu). Naskytl se nám krásný výhled na krajinu Mordoru a hned jsme měli pocit, jako bychom se objevili v příběhu Pána prstenu. Byli jsme doslova fascinováni tmavou krajino, která je absolutně odlišná od předchozích scenérií. Všude kolem nás se rozprostírají tmavé kopce, převládá černá a hnědá barva v kontrastu s modrou oblohou. Procházíme kolem Hory osudu, která se majestátně tyčí do oblak a ukazuje svůj červeně zbarvený kužel u vrcholu sopky. Od South Crater putujeme k Red Crater, který nám doslova vyrazí dech.

Z dáli na nás kouká rudě zbarvený kráter sopky s černým okolím, které připomíná tajnou chodbu. Pohled je to doslova nevšední. Z útrob se kouří a všude zavání sirovodík. Postupujeme dál po vyvržených horninách a přemýšlíme, jak to asi vypadalo při erupci a hned po ní. Kousek od Red Crater vede cesta dolů směrem k Emerald Lakes. Zde se nachází jezírka zbarvené do neskutečně nádherné zelené barvy se žlutými okraji. Na výjimečnosti jim přidává hnědé okolí, takže jejich krása září na dálku. Od jezírek vane závan par a sirovodíku. Sestupujeme po suti do Mordoru, krajina kolem je temná a tvořená dříve vytékající lávou a popelem. Další krásné místo je Blue Lake s nádherně blankytnou vodou s tyrkysovými okraji. Obědváme u měsíční krajiny a poté se vydáváme směrem k hutu (rozestavěné chatě).

Cesta dolů vede přes kopečky skrze udržovanou stezku v alpské krajině. Sestup trval asi 1-2 hodiny, kdy jsme prošli kolem rozestavěného hutu a zdolali plno zatáček. Brzy jsme narazili na potůček a velkou ceduli, která nás upozaďovala, že se nacházíme v místu s rizikem výskytu "laharu". Vůbec jsme netušili, co může tohle tajemné slovíčko znamenat. Až později jsme se dozvěděli, že se jedná o vodu, která nese bahno, popel či jiné horniny při sopečné erupci a tato bahnitá lavina může být velice nebezpečná. Rychle jsme tedy postupovali kolem vodního toku a brzy dorazili na parkoviště, kde nás nabral shuttle bus a my zamířili zpět do National Park, kde jsme si dali kávu a vymysleli další plány naší cesty.