Naše toulky po Severním ostrově 1. díl

---

Hurá! Volejte sláva! Naše nejvíce očekávaná chvíle přichází a my se vydáváme na naše cestovatelské toulky po Severním ostrově Nového Zélandu. V úterý 26. března jsme se vítězoslavně nalodili do Tuiho, což je přezdívka pro náš campervan. Původně jsme uvažovali nad černým panterem, ale ten nemá s Novým Zélandem nic společného, a tak jsme zabrousili do říše ptactva a vybrali si oblíbeného novozélandského pěvce s jménem Tui. Zpěv toho ptáčka nás provází našim celým pobytem zde. Poprvé jsme jej zahlédli při naší první procházce po Wellington v náš první den po příletu a od té doby už víme, kdo tak přenádherně cvrliká. Samozřejmě nechci o koncertní zážitek ochudit ani vás, a tak pod fotku přikládám i video s nahrávkou Tui zpěvu.

https://www.youtube.com/watch?v=1xJNa8VIX6o

Hamilton Gardens

Náš první výlet vedl do zahrad v Hamiltonu, které poskytují nejen lehce udržované parky, ale i skleníky se sukulenty a exotickými rostlinami, či nádherně upravované parky v různých stylech.

Hned co jsme si prohlédli vysoké kaktusy, banánovníky a další exotické rostliny, zamířili jsme do upravených zahrad. Nečekali jsme takovou krásu a již první zahrada nás velice příjemně překvapila. První zahrada byla v japonském stylu s jezírkem a posezením. Všude dýchal pokoj a klid. Další zahradou byla zahrada čínská s bránou, typickými motivy a několikametrovým bambusem. Naši pozornost zaujala především zahrada orientální, poněvadž byla na podzim hodně barevná a lákala naše oči již z dálky. Člověk se zde cítil jako princezna Šeherezáda nebo jako movitý Šejk. Renesanční zahrada nás uvítala italskou stavbou, fontánkami a citrusy. Tudorovská zahrada byla zase plná souměrnosti a vyzývala k rytířskému klání. Jednou z posledních upravených zahrad patřila zahrada v anglickém stylu s domem a starým vozem. Jen málokdo by tušil, že dům je pouhou maketou, jelikož jeho zdi byly na šířku velice krátké.

Za pozornost určitě stály i vysázené zahrady plné užitkových plodin. Je libo kukuřice, dýně, saláty, mrkev či petržel? Není problém. Kromě toho nechyběly záhony plné květin, které ve mně vyvolaly vzpomínku na maminčinu zahrádku.

Raglan

K večeru jsme zamířili do Raglanu, které patří mezi nejslavnější surfovací měštečka na Novém Zélandu. Čekala nás naše první noc v autě, a tak jsme šáhli raději po placeném kempu, abychom s tím "campervanovým" životem začali postupně. Zaplatili jsme na recepci v podobě dřevěné boudy, kde seděla místní paní a moc se divila, když se Honza zeptal, zdali může použít k placení kartu. Odvětila s úsměvem: "Of course. It's New Zealand" (Samozřejme, jsme na Novém Zélandu). Od té chvíle jsme se přestali ptát a začali jsme výhradně všude platit kartou, poněvadž peníze (cash) tu lidé veskrze nepoužívají. Večer jsme seděli v poloprázdném kempu na našich kempovacích židličkách, jedli večeři a popíjeli víno. Užívali jsme si pohled na hvězdné nebe, které se nám skrývalo ve velkých městech, avšak zde v poloprázdných končinách lze vidět opravdovou nádheru.

Ráno jsme vyrazili na pláž, abychom viděli, jak budou surfaři bojovat s vlnami. Proházeli jsme se po nádherné a velice dlouhé pláži s tmavým pískem a míjeli se s místními, kteří zde chodí na procházky. Na pláži se již připravovala skupina surfařů, pečlivě procvičovala své údy před vstupem do vody. Na plážích si lze půjčit surf nebo si zaplatit kurz s instruktorem. My surfování odkládáme na pozdější dobu, možná až se více sžijeme s autem a poznáme více míst na Zélandu.

Bridal Veil Falls

Z Raglanu jsme vyrazili po nerušné cestě do končin, ve kterých se má nacházet vodopád se jménem Bridal Veil Falls (doslova nevěstin závoj). Tento 55 metrový vodopád byl vytvořen vulkanickou činností - při erupci vulkánu Okete před zhruba 2 miliony lety. Na vodopád lze nahlédnout v blízkosti přepadu vodní kaskády přes čedičový útes (první patro vyhlídky, úplně nahoře), lze se podívat i z prostřední vyhlídky nebo dojít až na spodní most, kde se vám otevře výhled na celý závoj vody padající do přilehlého jezírka. Na závěr musím podotknout, že díky výhledu na tento vodopád, jsem se rozhodla do našeho cestování zařazovat více vodopádů :).

Naši další noc jsme již jako správní "backpackeři" (lidi, kteří cestují s krosnou či batohem po zemi) prožili na našem prvním Free Campsite neboli "fríčku". Abych přiblížila o co jde, popíšu zjednodušeně, jak to vše ohledně žití v autě vypadá. Během žití v autu lze zvolit různé způsoby nocování. Kdo je málo odvážný má pouze auto a noci tráví v hostelech, nutno však dodat, že já osobně hostely v lásce nemám, a proto jsem tuhle možnost zamítla. Rozhodli jsme se pořídit self-contained van, ve kterém máme místo vepředu pro dva, za námi se nachází konstrukce s postelí a vzadu kuchyňka s dřezem s čistou vodou v barelu a odpadní vodou v druhém barelu. Vše co potřebujeme, si doslova vozíme s sebou. Dalším vybavením je přenosný záchod, který však nemáme kde umístit, a tak ho vozíme pod postelí a využíváme veřejné záchody. Luxus záchodu si mohou užít lidé v karavanech, obytných přívěsech či přestavěných autobusech, kterých po Zélandu jezdí opravdu hodně. Záchod je však nutný pro self-contained licenci, abychom mohli spát právě na "fríčkách" (Free Campsite) a nemuseli tak pokaždé platit za kemp. Samotné Free Campsite se od sebe liší, lze narazit na nádherné místo u pláže se záchody a chladnou sprchou, na místo u cesty bez záchodu, místo v centru města u silnice nebo místa na konci světa. Vzniká tak pestrá paleta překvapení, jelikož naše cesty jsou řízené aplikací Campermate, ve které místa vyhledáváme a zadáváme do GPS navigace. K místům lze najít kladné/záporné komentáře, vidíme, co je na místě dostupné, avšak jednu věc nám nikdo neprozradí, nikdy se nedozvíme, zdali na těchto místech bude i místo pro nás. Místo nelze zarezervovat, a tak se naplňuje rčení, kdo dřív přijde, ten dřív mele :) .

Three Sisters and Elephant Rock

První noc jsme tak prožili na Free Campsite u Tongaporutu, kde jsme našli místo u řeky v blízkosti známých skal Three Sisters and Elephant Rock (Tři sestry a slon). Celý večer pršelo a my byli rádi, že je možné pojíst i v zadní části auta, bez toho aniž bychom museli chodit do kufru, kde se nachází kuchyňka. Déšť během noci ustal a my se tak mohli ráno před snídani vydat na Three Sisters. Jelikož jsme neměli signál, nemohli jsme zjistit, kdy je příliv a odliv, a tak jsme se vydali na vlastní pěst a doufali, že je právě odliv. Chvíli jsme se prodírali v řece kolem útesu, která bojovala s vlnami, které zde mířily z oceánu. Kráčeli jsme po temně černém písku a z dálky viděli rozbouřené vlny oceánu. Brzy jsme v dálce zahlédli tři skály vystupující z písku, jenž omývají vlny a za nimi další skály. Uvítaly nás tak Tři sestry a v dálce slon, ke kterému nás rozbouřené vlny nepustily. I přesto byl výhled nádherný, skály čněly z černé pláže, všude se rozprostírala záplava vycházejícího slunce a vlny bičovaly pobřeží. Nebe bylo nádherně modré a krásně se zrcadlilo v oceánu.

White Cliff

Od Třech sester jsme pokračovali k White Cliff (Bílý útes), který jsme nemohli zblízka vidět, jelikož zrovna byl největší příliv. Pokochali jsme se výhledem na bílé útesy a z dálky jsme obdivovali horu Taranaki.

Začali jsme si brousit zuby na Mount Taranaki, a tak jsme od White Cliffu pokračovali do Egmont Visitor Centre, kde se nachází Free Campsite a zároveň základní tábor pro zdolání výše zmíněné Taranaki. Kochali jsme se výhledem na majestátnou horu a začali naši přípravu na výstup! O tom však zase příště...