Naše toulky po Jižním ostrově 4. díl - Canterbury (2. část)

---

Dnes máme poslední den měsíce listopadu, a my vyrážíme na výlet k jezeru Coleridge, kde se nachází Peak Hill Track. Tohle místo se nachází asi 1,5 hodiny autem od Christchurch. Před jezerem nás uvítaly vysoké kopce a postupně protrhávající se oblačnost. Čekala nás opět pěkně prašná "gravel road", takže po nedávno umytém autě nezbyla ani památka. Záhy jsme dorazili na parkoviště u treku, odkud jsme se vydali vzhůru přes louky, kde se pásly krávy a ovečky. Počasí se postupně vyjasnil, slunce pálilo a obloha byla skoro bez mráčků. Jen co jsme vystoupali kousek výš, objevil se výhled na tyrkysové jezero, které nás naprosto uchvátilo svým odstínem. Dále se nám naskytl výhled na celé rozsáhlé údolí kolem jezera, které je ohraničené horami. Údolí tvoří pastviny s větrolamy a koryto spletité řeky. Po cestě jsme se neustále kochali výhledy na jezero, údolí a zasněžené vrcholky hor v dáli.

Pohledy na jezero a údolí u Peak Hill Tracku.

Nakonec jsme dorazili až na vyhlídku na Peak Hill a okolní hory. Neskutečný výhled a naprostá dokonalost! Zdejší údolí bylo vytvořeno ledovcem, který pokrýval většinu zdejšího území. My si na vrcholu dali náš připravený oběd a kochali se nádherný výhledem. Abych řekla pravdu, vůbec se nám z ta kouzelného místa nechtělo zpět.

Po cestě zpět jsme si pořídili pár dalších fotek do již rozsáhlé sbírky a pomalu se vraceli zpět na začátek treku. Následovně nás čekala cesta zpět do Christchurch a menší přípravy na příjezd rodičů Honzy.

A máme tu menší kávové okénko. Pokud jsou někteří z vás zvědaví, jak vypadá kavárna, kde pracuji, tak vám odhalím tohle malé tajemství a ukážu vám, jak to u nás v kavárně vypadá. S příchodem Adventu a Vánoc se mírně změnila i podoba interiéru. Přibyla vánoční uvítací tabule. kterou jsem sama psala/malovala. Dále jsme našli mnoho vánočních dekorací (zlaté věnce, světýlka, vánoční pandrláčky), takže vše dostalo své místo. Já denně "procvičuji" dělání kávy, pojala jsem svou práci spíše jako prodloužený baristický kurz s pořádnou praxí. Mám kávu zadarmo a ještě si můžu na zákaznících procvičovat latte art (malování mlékem). Nejspíše to má něco do sebe, jelikož na úplném počátku byly mé vědomosti mizivé a měla jsem problémy odhadnou správnou konzistenci mléka. Po měsíci a půl jsem jistější a můj latte art už není na ostudu. Není se čemu divit, občas procvičuji kávu od rána do pozdního odpoledne :) .

Přiblížila se první adventní neděle, která letos připadla na 1. prosince. V rámci vánoční přípravy nesmí chybět adventní věnec, který i letos vyřešil bílý talíř, čtyři svíce a plno zelených listů. Kromě toho ze zbylého obalu od kytice, kterou jsem dostala k výročí, jsem vystřihnula plno vánočních motivů. Ty jsem následně použila jako ozdoby k adventnímu věnci, na závěsy, vánoční dárky i stromeček. Vytáhla jsem mikulášské punčošky od maminky a pověsili jsme vánoční světýlka do obyváku. Kromě toho všeho máme dnes slavnostní den, jelikož nás z naší domoviny přiletí navštívit Honzovi rodiče a zůstanou na Zélandu do 27. prosince. V neděli po obědě se tak vydáváme na letiště, abychom je vyprostili z imigrační kontroly. Myslím, že ještě dlouho budou vzpomínat na svou příhodu, kdy je "dusili" na imigračním a úředník se pak s jejich pasy vydal vyhledat nás, abychom potvrdili, že je opravdu čekáme zde na letišti. Rodiče byli štěstím bez sebe, když se ocitli v hale, kde jsme na ně úpěnlivě čekali.

Postupně vítáme Advent a přicházející vánoční svátky, avšak již podruhé se sluncem a létem. Venku nám dozrávají jahody a grepy a ve vzruchu je cítit pěkné léto. Honza po večerech krmí naše věrné kachny, které u nás přistávají na terase. Procházkovi objevují krásy města Christchurch a okolí, a společně pak trávíme večery. Místo svařáku si dopřáváme ledový čaj nebo kávu a teplou večeři občas raději vyměníme za sendvič. Při zadělávání těsta na cukroví mám pocit, že se dříve upeču já a né těsto! Proto si nechávám pečení až na večerní hodiny (cca půl 9 večer a později). Letos budeme mít stejně jako minulý rok perníčky, linecké a vanilkové rohlíčky. 6. prosince k nám zavítal Mikuláš a naplnil nám punčošky dobrotami. Ve volných chvílích poslouchám koledy, ale stále mám domnění, že to k tomu počasí vůbec nesedí. Rodiče postupně vyrazili na jih, objevovat nová místa. a my po večerech lebedíme v obyváku u filmů a světýlek. Samozřejmě nechybí kakao, vždyť budou Vánoce!

Týdny utíkají nehoráznou rychlostí, ještě nedávno jsme se přestěhovali z auta do domu, a najednou jsme tu skoro dva měsíce. Poslední týdny jsou v práci hodně hektické, přibývá vánočních sešlostí a já jsem tak většinu času v práci. Po večerech jsem upekla cukroví, které jsem následně naplnila a schovala před hladovými jazyky. O volném víkendu jsme zamířili do města, abychom zakoupili menší dárečky, dali si kávu a burger v C1 Espresso, kde chodí jídlo potrubní poštou. Před svátky došlo i na stromeček, který je letos "Eco friendly, Low Cost a Zero Waste" (šetrný k přírodě, nestál ani kačku a j bez odpadu), aneb zrecyklovala jsem kus krabice, ze které jsme vystřihli stromeček, který jsem následně dozdobila červenými výstřižky a namalovala drobounké větvičky a hvězdu. Voilá! Ježíšek může přijít!

Letos nehýří barvami naše předvánoční domácnost, ale spíše záhony místní botanické zahrady, kde nádherně kvetou růže, astry, jiřiny a jiřinky a nádherně barevné hortenzie. Radost pohledět!

Pomalu se blíží Štědrý den, který letos budeme slavit s rodiči od Honzy, kteří hned po svátcích míří zpět do Česka. Já se dokonce pár dní před Vánoci dokopala ke zdobení perníčků, které jsem stihla během pátečního večera. Ačkoliv mám pocit, že vůbec nedokážu chytit vánoční atmosféru, přivolávám ji po večerech světýlky a svíčkami. Pomalu se chystám na vánoční medovník a s Honzou sepisujeme vánoční nákupní seznam. 23. prosince pracuji od 6:45 do 16:00 a hned záhy se vydáváme na vánoční nákup. Překvapivě největší problém dělá nákup kvasnic, které zde můžete sehnat jen v supermarketech, které mají vlastní pekárnu. V třetím obchodě volám sláva a řítím se k pokladně. Mám kvasnice, vánočka jest zachráněna!

Přípravy na Štědrý den vrcholí, večer připravujeme bramborový salát, já naplnila medovník a zadělali jsme na pořádnou domácí vánočku.

Na Štědrý den jsme společně posnídali vánočku s kakaem. Rodiče se vydali do města a my zajeli do Red Cross a pořídili pár mini darů pro rodinu. Poslala jsem PFka, popřála online všem na druhé straně a šla se pustit do chystání večeře. K svátečnímu stolu jsme usedli až kolem sedmé večer. Nechyběla hřibová (žampionová) polévka, bramborový salát s lososem, medovník, ovoce, cukroví a zélandské červené víno Pinot Noir. Seděli jsme dlouho a ke stromečku šli až kolem deváté. Následovalo společné focení a rozbalování dárků plné radosti. Rychle jsme zavolali rodinám na druhé straně světa, a poté se vydali na koledy a půlnoční. Vše začínalo v 22.30, nejprve se zpívaly koledy, které byly doplněné o čtení, a poté následovala mše s (arci)biskupem. Mše i koledy byly nádherné, jelikož byly doprovázeny sborem a orchestrem. Hráli Missa Longa od Mozarta, Bacha a plno anglických koled, takže jsem si zapěla z plna hrdla.

Na Boží hod jsme se vydali na pláž do New Brightonu, kde jsme poprvé vytáhla můj vánoční dárek - hrneček na kávu od Frank Green. Avšak na pláži celkem hodně foukalo, a tak jsme zamířili na procházku do Wetlands a následně domů na pohádku.

Na Štěpána jsme s Honzou vyrazili do leteckého muzea, které je plné starých modelů letadel a jejich příběhů. Honza z něj byl naprosto unešen a nejraději by se další den vrátil zpět. Samozřejmě nechybělo focení u mnoha modelů a pózování ve stíhačce. Muzeum názorně ukazuje a divákovi představuje historii letectví na Novém Zélandu. Nejstarší z vystavených exponátů spadají těsně před první světovou válku a do doby během ní. Během této doby bojovali novozélandští piloté s ostatními piloty Commonwealth proti Ústředním mocnostem. Po ukončení první světové války se letectví rozmohlo všude na světě, včetně Nového Zélandu. Během druhé světové války bojovali novozélanďané v řadáh RAF a to jak v Pacifiku, tak i v Evropě. Od druhé světové války přibývá amerických letadel na úkor britských.

Ve dvou halách jsme mohli obdivovat letadla jako například Speedfire, P-51 Mustang, Avenger, Dougleas C-47 Dakota, simulátor Mosquito, Auster MK.7C (pro polární expedici) nebo Lockheed Hutson MKIII. Nakonec nechyběl ani simulátor na útěk z německého vězení.

Aneb když svého kluka vezmete na rande do leteckého muzea...

Po výletě do muzea se za námi zastavili naši kamarádi Michal a Pája, tak jsme zavzpomínali na sběr pomerančů, citrónů a mandarinek a poseděli u kávy. V pátek ráno jsme vypravili Honzovy rodiče na letiště a odeslali je zpět do Česka :).

Na víkend jsme si naplánovali výlet na Banks Peninsula. V sobotu ráno jsme nabalili našeho Tuika a vyrazili jsme směr Akaroa, která je od Christchurch asi 1,5 hodiny autem. Před polednem jsme dorazili do centra městečka Akaroa, které patřilo bývalým francouzským osadníkům, kteří zde dopluli kolem roku 1840. I nyní je celé městečko zahaleno do francouzského hávu, které dodává ulicím úplně jinou atmosféru. Naše první kroky vedly na farmařský trh pro něco dobrého, a poté na Dalys Wharf s výhledem na zátoku French Bay, kde je plno lodí. Následně jsme se přemístili na začátek Round the mountains treku a vydali se směrem Curry Track. Stoupali jsme nejprve lesem, dále skrze pastviny až na první vyhlídku, odkud jsme měli výhled na část poloostrovu, zátoku a město Akaroa. Pokračovali jsme dále lesem a strání až na lookout, kde byl nádherný výhled i na druhou stranu poloostrova s výběžky a zátokami. Nebe bylo skoro bez mráčku, sluníčko pálilo a vše doplňovaly nádherně zelené kopce a tyrkysový oceán.

Výhled na městečko Akaroa na Banks Peninsula.

Pokračovali jsme dále lesem a strání až na lookout, kde byl nádherný výhled i na druhou stranu poloostrova s výběžky a zátokami. Nebe bylo skoro bez mráčku, sluníčko pálilo a vše doplňovaly nádherně zelené kopce a tyrkysový oceán. Co vám budu povídat, opět jsme byli unešení krásou přírody!

Následně nás čekal sestup dolů a návrat do centra, abychom si ještě vyšlápli na maják. Město oživlo davy turistů, které zde vysadila obří loď (tzv. cruise ship - výletní loď). My dál pokračovali směrem Long Bay Road a Summit Road (Tourist Drive) s krásnými výhledy na zelené kopce a oceán. Náš prvotní plán ohledně přespání v kempu v Okains Bay ztrosktal, jelikož jsme v půlce cesty zjistili, že na místní cestu nemáme auto. Vyskyt již druhé značky, že zdejší cesta je pouze pro vozidla 4x4 nás poněkud znepokojila, a raději jsme se otočili. Nakonec jsme se vydali do kempu v Little Akaroa Bay, který byl sice skoro plný, ale my si jedno z poslední míst našli. V kempu bylo mnoho místních, kteří zde trávili vánoční svátky. Obří stany, venkovní posezení, grily a vánoční světýlka jely o stošest. Denní pochodování nás hodně zmohlo, a tak jsme brzy usnuli jako špalci.

V neděli jsme si udělali snídani u oceánu s krásným výhledem na zátoku. Prošli jsme se na molo a užívali si paprsků slunce. Na pláži jsme našli i paua mušli a kochali se krásně rozskvetlou pohutukawou.

Z Little Akaloa Bay jsme vyjeli zpět na Summit Road a brzy narazili na krásný výhled na celuo zátoku. Vyšlápli jsme si nahoru na Montgomery Peak, kde vedla cesta přes les a mnoho kamenů. Nahoře jsme měli krásný panoramatický výhled na široké okolí. Následně jsme se vydali do Tikao, kde jsme za plotem obdivovali alpaky. (Další tour na farmě totiž začínala až za dvě hodiny a navíc nám by se nechtělo platit 50 NZD za osobu.)

Ani jsme se nenadáli, a už máme Silvestra! Já teda byla 30. a 31. v práci, ale po večerech jsem vymýšlela, kam bychom se mohli jet podívat, jelikož 1. a 2. ledna máme v kavárně zavřeno. Původní plán bylo jezero Tekapo, avšak nakonec jsme se rozhodli vydat na bližší Kaikouru. Silvestrovský večer jsme oslavili společně doma, s láhvi vína a sektu, cukrovím a chlebíčky. O zábavu se nám postaraly naše rodiny na Skypu a komedie S Tebou mě baví svět. Nejprve jsme plánovali brzký odchod do postele, ale protáhli jsme si to do půlnoci, popřáli si krásný nový rok 2020 a šli spát, abychom na druhý den byli čerství na výlet.

Po novoroční snídani jsme opět nabalili auto a tentokrát vyrazili na sever do městečka Kaikoura, vzdálené asi 2,5 hodiny autem. Předpověď počasí předpovídala jasno a 31°C. My dorazili na místo chvíli po poledni a brzy jsme vyrazili objevovat lachtaní kolonii. Strávili jsme tak celé odpoledne skákáním po bílých skálách a kamenech a pozorovali jsme otravné ukřičené racky a vyvalené lachtany. Já neustále hleděla do oceánu, jestli náhodou nezahlédnu v dálce velrybu, kosatku nebo delfína, ale jakákoliv snaha byla marná. Prošli jsme se podél útesů, obhlédli staré molo a hledali místo na rybaření. Bohužel slibované výhledy na přímořské městečko v obležení hor se nekonalo, jelikož hory byly v mlžném oparu a celkově bylo počasí velice zvláštní. Taková nevšední mlha, zakrývající slunce a vše okolo. Následně jsme se dozvěděli, že ona mlha je reálně přicházející kouř z hořící Austrálie (místa jsou vzdáleny dobrých 3 000 km). Strašidelné... Celý Jižní ostrov Nového Zélandu se totiž na novoroční den probudil zahalen do kouře a mlhy, kouř dokonce doslova "zkaramelizoval" zdejší ledovec. Ta tam byla nádherně jasná obloha a krásných 30°C. Noc jsme strávili po dlouhém čase na free spotu u oceánu a večer se vydali chytat ryby (neúspěšně).

V neděli jsme vstali brzy a po snídani vyrazili na parkoviště u Mt Fyffe treku. Odhodlali jsme se vystoupat vzhůru, takže jsme se doslova za ostrého sluníčka plazili do nekonečného kopce. Překonali jsme pár stovek výškových metrů a odhalil se nám krásný výhled na vrcholky hor (ty, které měli být viditelné z městečka Kaikoura). Pohled do údolí byl však opět plný mlžného/kouřového oparu, a tak jsme si trek nakonec zkrátili a otočili to zpět, takže nás pro změnu čekal nekonečný sestup dolů. Poté jsme se vydali k oceánu, kde jsme si na pláži udělali kafe a četli si knížku. Následně nás čekala dlouhá, předlouhá cesta zpět do Christchurch.

A tak tedy vypadal náš prožitý měsíc prosinec, který utekl jako voda. Stejně rychle utíká i náš pobyt na Novém Zélandu, jelikož za chvíli zde budeme 15 měsíců. Co však bude dál, je zatím ve hvězdách...

Přejeme Vám šťastný a úspěšný rok 2020 plný slunce a cestování.