Naše toulky po Jižním ostrově 3. díl - Canterbury (1. část)

---

Dnes je neděle 20. listopadu a my se pomalu ubíráme k městu Christchurch. Venku zpívají ptáci a jaro je v plném proudu. Zastavujeme se v městečku Kaiapoi, abychom navštívili místní aquapark a dopřáli si potřebnou sprchu. Odtud jsme zajeli do kostela a následně sváděli urputný boj o parkovací místo v přeplněné botanické zahradě. Prošli jsme se krátce po parku, a poté zamířili na domluvenou prohlídku domu. Dům leží ve čtvrti Merivale na St Albans Street, zde nás uvítal Dmitry a ukázal nám náš budoucí pokoj, který se nachází v zadní části domu a má vlastní koupelnu a záchod. Dále společne místnosti - kuchyň, obyvací pokoj, garáž a prádelna. Budeme zde bydlet s česko-ruským párem, tedy zatím jen s Dmitrym, jelikož Lenka je na pár měsíců v Česku. Po domluvě jsme se vrhli na stěhování věcí z auta a snažili jsme se trochu zabydlet. Míra "luxusu" ve mě vzbudila velký kulturní šok, poněvadž jsem byla posledních sedm měsíců zvyklá na život v autě, a tak jsem minimálně týden nemohla spát na tak měkké matraci a byla jsem z toho všeho nějaká nesvá.

Další den jsme se vydali na průzkum města a zamířili jsme do Botanické zahrady. Prošli jsme informační centrum se suvenýry, dali si kávu v místní kavárně, kochali se pohledem na záhony s tulipány a obdivovali výšku rododendronů.

Samozřejmě, že jsme si nemohli nechat ujít Canterbury museum, kde je plno expozic a vstupné zdarma (na Zélandu se nám osvědčilo, že nejlepší muzea jsou zadarmo). Prošli jsme si expozici o Maorech a ptácích Moa (obří nelétaví ptáci, kteří žili na území Nového Zélandu než je Maorové vyhubili), dále výstavu o arktickém světě (medvědi, velryby,..), expozice o ptácích a geologických nálezech nebo výstavu zachycující ulice Christchurch v 19. století. Viděli jsme také neskutečně kýčovitý dům šíleného staršího páru z Bluffu, jenž svůj dům zdobili neskutečným množstvím mušlí (viz video). Ve chvíli, kdy jsme se procházeli po domě, jenž je přestěhován do muzea, prišla k nám paní průvodkyně a pošeptala nám: "Ne všichni kiwáci (obyvatelé Nového Zélandu) jsou takoví!", a my se s chutí zasmáli...

https://www.youtube.com/watch?v=qmvoKgz3yOo

V úterý jsme vyrazili do centra Christchurch, které nám doslova vyrazilo dech svou podobou. Na vlastní kůži jsme se tak přesvědili, že centrum je jedno velké staveniště. Ničivé zemětřesení v roce 2011 totiž poničilo velkou řadu objektů a domů. Nejsmutnější pohled je tak na samotnou katedrálu, které chybí vstupní portál a postranní věž. Katedrála měla jít "k zemi", avšak místní zasáhli, a tak ji po osmi letech čeká renovace. Mnoho další objektů je určeno k demolici (např. hotely a ubytovny), další historické objekty drží jen díky podpěrným konstrukcím. Člověk jen prochází městem a uvědomuje si, jak malý okamžik stačí k tak velké zkáze! Neskutečné...

Naše kroky samozřejmě vedly do nové čtyřpatrové knihovny, která vyhrála ve světové soutěži nejnovějších knihoven v roce 2019.

Prošli jsme se také kolem Clock Tower, která leží na Victoria Street či budov muzea koousek od Canterbury museum. Zamířili jsme do parku Victoria Square, a také na New Regent Street a do Catedral Junction, kde projíždí historická tramvaj. Město se pomalu zotavuje po zemětřesení a rapidně změnilo svou podobu. V centru vyrostlo plno nových budov a práce na stavbách neustávají. Při procházce jsme nemohli vynechat památník obětem zemětřesení - Oi Manawa Canterbury Earthquake National Memorial.

Druhá polovina týdne přinesla deštivé a chladné počasí, a tak jsme se toulali po muzeích a centrem města. Navštívili jsme také místní Riverside Market, což je něco jako farmařský trh uvnitř budovy. Nechybí zde čerstvé ryby, maso a pečivo. Stánky zde nabízí obrovské množství jídla a pití. Na konci týdne s k nám vrací jaro a my si užíváme procházek kolem rozkvetlých kaštanů.

V rámci poznávání nových míst vyrážíme o víkendu do městečka Lyttelton, kde se nachází přístav a moc pěkný trek Bridal Path. Zdejší úsek treku připomíná původní cestu žen a dětí při samotném osidlování Christchurch v 19. století. My tak vyrazili v jejich stopách a vystoupali na kopec, kde z druhé strany od Christchurch vede dokonce i lanovka. Prošli jsme se po hřebeni, zamířili na Castle Rock s výhledem na celé údolí s rozsáhlým městem Christhchurch a Crater Rim, odkud byl neskutečně krásný výhled na přístav a poloostrov Banks Peninsula.

Výhled na Banks Peninsula sopečného původu.

Výhled na přilehlé části Christchurch.

Z vrcholku Port Hills jsme se vrátili zpět do přístavu Lyttelton, odkud jsme se autem přesunuli na Governos Bay, odkud jsme měli výhled opět na celý Christchurch. Za krásného dne lze spatřit v dálce sněhem pokryté vrcholky Jižních Alp kontrastující s doslova plochým centrem města a nádherně modrým oceánem.

Christchurch jako na dlani.

V neděli jsme se vypravili do městečka Sumner, kde jsme navštívili menší trh a zašli si do české pekárny Bohemian Bakery na pořádny chleba z kvásku. Dokonce jsme zde našli české buchty, takže jsme koukali s otevřenou pusou. Prošli jsme se také na pláž, kde dováděli děti a natěšení surfaři. Ze Sumneru jsme se skrze kopečky a úzkou cestu lenující vrcholky útesů přesunuli na Godley Head. Naskytl se nám tak další pěkný výhled na útesy a zátoky na Banks Peninsula a ještě jsme si k tomu prošli pozůstatky bunkrů a armádních prostorů z druhé světové války. Porcházeli jsme se po zelených útesech a pozorovali skotačíčí ovečky.

V pondělí máme mimořádný den, oslavujeme nejen 28. října, ale i zélandský Labour Day (svátek práce). Doma jsme si udělali dlohou snídani a před polednem vyrazili do New Brightonu, kde mají krásnou širokou pláž a dlouhé molo. Užívali jsme si sluenčních paprsků a kochali se výhledem na oceán. Zdejší molo bylo v obležení rybářů a asijských dam zkoušící lovit kraby do sítí. My dali přednos dlouhé procházce naboso po pláži a užívali jsme si slunce a rozpáleného písku. Taková pravá letní zélandská pohoda :) ...

Z New Brigtonu jsme se vydali k Travis Wetlands, kde jsme se dlouho procházeli skrze stezky v okolí mokřádů. Viděli jsme zde úhoře a mnoho ptáků (kachny, kanadské husy, pukeko atd.). V jednom místě jsme dokonce objevili tajnou pozorovatelnu, odkud bylo možné sledovat ptáky na vodní hladině. Vůbec jsme nečekali tak poklidné a krásné místo, které je jen pár kilometrů od centra.

První týden v Christchurch utekl jako voda a najednou bylo na čase začít hledat práci. Během posledních měsíců jsme rozvinuli myšlenku, že bychom zkusili zabrousit do města, abychom našli nějakou kvalifikovanou odbornou práci pro Honzu a pro mě práci v kavárně. Najednou jsme však stáli před otázkou, kde takovo práci najít. Předělali jsme životopisy, obepsali kopu míst a já se vydala do centra, abych zjistila, jestli někde někoho nehledají. Byla jsem nemile překvapena, že jsem za okny kaváren a restaurací neviděla žádné inzeráty na práci (jak to bylo běžné ve Wellingtonu). S Honzou jsem obešla pár IT a stavebních agentur, ale zatím se k nám pracovní nabídky moc nehrnuli. Po pár dnech jsem opět předělávala životopis, se kterým jsem následně zahájila nájezd na místní kavárny. Asi v páté kavárně si jedna slečna s radostí poskočila a utíkala zavolat manažera. Další věci se seběhly hodně rychle. Požádali mě, abych udělala kávu a za necelých pět minut jsme s manažerem probírali můj nástup do práce. Čekají mě tři dny tréninku, než odejde Natsumi (slečna, která mě s radostí vítala).

Máme tu první listopad! Místo padající listí se otepluje a my postupně odhazujeme vrstvy oblečení. Já v pátek nastoupila do práce na pozici Barista/Cafe Assistant. Popravdě byla to dobrá šoková terapie, jelikož jsem se během prvního dne musela naučit názvy jídel a jejich přípravu, přípravu a postup u různých druhů káv, přijímat objednávky a komunikovat se zákazníky, a také všeobecné informace o provozu kavárny. Kavárna otevírá přes týden v 7:00 (o víkendu v 8:00) a zavírá v 16:00. První dny tak byly hodně náročné, jelikož jsem nebyla zvyklá na ten ruch a musela se naučit mnoho věcí.

Práce v kavárně se postupně zabíhá a já už se po pár dnech cítím jistěji. Pracuji s kolegyní jménem Zarni, která pochází z Barmy. První týden začínám v 6:45, Zarni dorazí kolem 8:45 a dříve odejde ona nebo já. Postuně se zlepšuji v obsluze, dělání kávy apod. Již v pondělí mě čeká nečekaná zpráva, Honza našel dočasnou práci, kde má nastoupit ještě ten večer, takže po práci jedeme koupit pracovní boty a kolem šesté odjíždí do nové práce. Jde o práci ve velkém skladu, kde se třídí balíky/pošta pro celý Jižní ostrov. Bohužel jde o noční práci, takže se následně budeme doslova míjet.

• Náš denní program vypadá asi následovně: Já vstanu před šestou a jdu do práce na 6:45. Honza sp. Dorazím domů po čtvrté, uvařím večeři a jsme asi hodinu spolu. Honza odjíždí před šestou do práce. Já jsem doma sama a kolem desáté padám únavou. Honza se nakonec vrací různě po půlnoci (většinou mezi 1-4).

Tímto tempem utíkají naše dny neskutečnou rychlostí. V práci máme celkem rušno, pilujeme recepty na ledové kávy a procvičujeme latte art (malování mléčnou pěnou). Honza končí svůj pracovní maraton v sobotu nad ránem, já občas dělám jen soboty, někdy však celý víkend. Honza konstatuje, že díky mé práci ušetříme na kávě (tu totiž většinu času piju v práci). Oblíbila jsem si kávu s kokosovým mlékem, čímž jsem nakazila i mou kolegyni :) . Alternativní mléka jsou u nás velmi oblíbené, denně dělám mnoho káv se sójovým, mandlovým nebo kokosovým mlékem. Někteří si objednávájí i kávu s odtučněnýn mlékem, což je noční můra každého baristy, jelikož nejde mléko dostatečně vyšlehat. V kavárně bývá nejvíce lidí po ránu, aby doplinili kofeinový deficit při cestě do práce, a poté v době oběda, kdy lidé přijdou na kávu a něco k snědku. Následně kavárná trochu utichá a já má tak více času na doplnění zásob a úklid. Přes týden pracuji se Zarni, takže po pár dnech je z nás sehraný tým, o víkendu pracuji se studentkou Chloe, což je mladá zélanďanka, která moc neoplývá dostatečnou zodpovědností. Několikrát musím místo ní do práce, jelikož slečna zaspala a nedošla. Následně se ukáže, že je slečna problémová, jelikož neumí přijímat kritiku, nedělá pěkné kafe a na úklid ji moc neužije. Co naplat, ačkoliv mi pěkně "pije nervy", musím vydržet a jsem ráda, že mé směny s ní se zkracují.

V polovině listopadu oslavujeme krásných 22 společných měsíců a já dostala tuto nádherou kytici od mého milého. Děkuji lásko!

Často zamíříme na návštěvu do Botanické zahrady, kdy na konci listopadu začaly kvést růže. Nachází se zde neskutečně množství nádherně barevných a vonících květů. Vždy tak musíme nejprve do místní kavárny na kávu pro mě a ledový čaj nebo zázvorové pivo pro Honzu, a poté do růžové zahrady a následně do zélandské zahrady s jezírkem, kde drží stráž fešný kačer. Místní kačeny k nám chodí i na terasu, kde si trháme pomeranče a vysedáváme se sendviči. Gang kačen zde brázdí břehy potůčku, chodí po střechách a často chodí k nám na návštěvu, během které je Honza krmí starým chlebem.

Na konci listopadu opouští Honza práci ve skladu a začíná pracovat pro jednoho pána, který dělá kamerové systémy a vzal si Honzu jako pomocníka. Postupně se chystáme na příjezd Honzových rodičů a blížící se vánoční svátky, ale o tom zase příště! :)