Naše toulky po Jižním ostrově 2. díl - Nelson Lakes a Hammer Springs

---

Dnešní článek se bude nést v duchu hor a kopců, což je menší změna proti městům a plážím, které vládly dříve. Máme 15. října a my opouštíme město Nelson a směřujeme do národního parku Nelson Lakes National Park, který se nachází asi 90 km od Nelsonu. Brzy nás uvítal výhled na zasněžené vrcholky hor a plno kopců. Naším prvotním plánem bylo zůstat na free kempu před Nelson Lakes, ale po chvíli jsme zhodnotili, že bychom zde umřeli smrady (nejspíše nějaký tlející turista v křoví nebo kdovíco). Vydali jsme se tedy přímo k jezeru Rotoiti, u kterého se nachází placený DOC kemp. Dorazili jsme k jezeru, které tou dobou bylo zcela opuštěné a tiché. Zdejší výhled byl překrásný a já bych klidně na takovém místě vydržela sedět i hodiny. Moc dlouho jsme nezaháleli a vyjeli jsme do kopců, abychom zjistili, jaký trek si zítra vybereme. Já dlouhou dobu přemýšlela nad Angelus Hut trekem, avšak ten bychom nejspíše tam i zpět neušli. Nakonec jsme se shodli, že půjdeme Pinchgut Track, který vede směrem na hřeben k Angelus Hut. Podíváme se kousek po hřebenu a zpět se vrátíme skrze Paddy's Track. Plán je hotov, tak zítra můžeme vyrazit.

Rotoiti Lake v Nelson Lakes National Park

Dnešní ráno nás kromě zpěvu ptáků budí i budík, abychom dlouho neotáleli v pelechu a vydali se na výlet. Kolem osmé už projíždíme opět kolem jezera Rotoiti a míříme na horní parkoviště, odkud vedou treky. Cesta vedla od parkoviště nejprve skrze les, a poté nás čekalo dlouhé stoupání v klikatici. Během cesty jsme měli nádherný výhled na jezero, lesy a hory kolem nás. V dálce s tyčily majestátně vrcholky hor a já byla v sedmém nebi. Kousek od vrcholu byla i lavička s vyhlídkou, kterou jsme nemohli opomenout. Nahoře začalo být počasí více ufoukané a studené. Po cestě jsme narazili na pozůstatky letošního sněhu, takže samozřejmě proběhla první letošní koulovačka. Pokračovali jsme dál po hřebenu až k rozcestník na Angelus Hut, kde se nám před očima objevil nečekaný nádherný výhled na zasněžené hory. Co si budeme povídat, největší radost a nadšení jsme projevovala já, jelikož jsem se vlastně poprvé ocitla v Alpách. Paradox je, že ještě včera jsme diskutovali s Honzou o tom, že nám Jižní ostrov nepřijde moc odlišný od Severu, no, a pak prostě přijde tohle a já šla do kolen!

Dlouho jsme se kochali výhledem, takže jsem měla ruce jako led a uši nás nezábli jen díky čelence, kapuci nebo čepici Zpět jsme se napojili na Paddy's Track, který sestupoval dolů z druhé strany. Postupně jsme opouštěli hory a objevilo se opět jezero lemované dolinou a kopci. Díky Bohu za nádhernou modrou oblohu, která nás provázela většinu dobu treku a my si tak mohli dosytosti vychutnat nádherné výhledy.

Nelson Lakes National Park

Z parkoviště jsme sjeli zpět k jezeru, že si uděláme čas na kávu. Ale, ouha! Náš plán překazily zákeřné sandflies, jelikož na nás okamžitě zaútočily a rozhodly se, že nás uštíou k smrti. Potvory! Balíme! JEDEME! Tady zůstat NEMŮŽEME!

Vydali jsme se k Maruia Falls, kde jsme plánovali přespat. Cesta trvala asi hodinu, takže jsme měli dostatek času pozabíjet všechny nevítané návštěvníky v autě. Jakmile jsme dorazili, tak jsme přeházeli auto a vyrazili jsme se podívat na vodopády. Vodopád byl opět moc pěkný, široký, bouřlivý s docela silnými proudy, které důkladně vířily vodu. Honza si zalezl odpočinout do auta a já si šla udělat kafe. A pak se objevily....ano, správně, sandflies! Krveprolití! Zachraňte se, kdo můžete! No dobře, tak hrozné to nebylo, avšak představa odpoledne ve společnosti těchto uštípaných potvor nás moc netěšila. Začali jsme rekapitulovat naše plány. Díky nepříznivé předpovědi počasí jsme upustili od našeho plánu jet na West Coast. Raději jsme zvolili sušší variantu a naplánovali přesun do Hanmer Springs, což je vlastně směrem na Christchurch, kam máme namířeno.

Tentokrát jsem se chopila řízení já (s vidinou večeře od Honzy) a vyjeli jsme vstříc samotě ( tzv. woop woops). Cesta byla překvapivě rovná a my opět projížděli místy, kde nebylo ani živáčka. Postupně jsme začali projíždět oblast Lewis Pass, kde nás opět uvítaly nádherně zasněžené kopce Jižních Alp (není se čemu divit, před týdnem tu sněžilo a cesta byla uzavřená). Měli jsme nádherný výhled na hory kolem nás, což jsem musela po sestupu využít a zabočila jsem na odpočívadlo. Vyskočila jsem ven a utíkala si vyfotit pár fotek. U začátku treku jsem dokonce objevila vyhlídkové místo s jezírkem, což jsem nemohla nechat bez povšimnutí.

Poté jsme opět pokračovali v cestě a za chvíli vjeli do regionu Canterbury. Míjeli jsme rozsáhlá údolí, obklopeny horami a zasněženými vrcholky v dáli. No, samozřejmě, že jsme opět museli zastavit, abych se mohla pokochat. Po asi další půl hodině cesty jsme dorazili do Hanmer Springs a zamířili jsme na free spot.

Další den jsme se vydali na trek na Mt Isobel summit. Cesta vedla stále do kopce skrze les, kde bylo hodně bláta, tekla zde voda a občas to hodně klouzalo. Nakonec jsme stoupali do kopce skrze písčitý koridor, což nám dalo značně zabrat. Odsud jsme měli nádherný výhled na celé opravdu obrovské údolí kolem Hanmer Springs, a také na okolní kopce a kopečky. Pomalu jsme se přehoupli na hřeben a tam na nás čekal dechberoucí výhled na Jižní Alpy. Snědli jsme svačinku za kameny, aby na nás nefoukalo, a pak jsme pokračovali po hřebeni na vrchol. Hodně fučelo, ale naděje na výhled nás popoháněla dál (tedy alespoň mě). Vystoupali jsme na vrchol, odkud jsme měli skvostný 360°výhled na krajinu Canterbury. Kopce, hory a sníh! Vše bylo v kontrastu s rezavými/oranžovými keři, které zářily na dálku.

Mt Isobel Summit

Po cestě zpět jsme potkali školní výlet nadšených dětí a učitelů. Pak už následovalo jen ticho lesa a náš hovor nesoucí se údolím. Dnešní večer jsme strávili v placené kempu, dali jsme si sprchu, vyprali, umyli pořádně nádobí a uvařili si v kuchyni. Kemp byl skoro prázdný a byla to příjemná změna oproti přecpaným free spotům.

V pátek ráno lilo jako z konve, a tak jsme se věnovali telefonním hovorům s domovem. Dali jsme si snídani a vyrazili na průzkum knihovny. Začali jsme vyřizovat bydlení v Christchurch a dívali se po nějaké práci. Vypadá to, že další týden budeme již bydlet v domě, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Máme sobotu 19. října, což znamená, že jsme na Novém Zélandu přesně jeden rok! Zní to neuvěřitelně, ale je to tak :) . Ještě rok zpět jsme se procházeli po jarní Sydney a k večeru letěli do Wellingtonu, kde jsme přistáli před půlnocí. A o rok později sedím na pláži a píšu tento deník, mám nádherný výhled na rozbouřený oceán a obloha je bez mráčků. Dnešní den jsme započali lenivě, posunuli jsme se z Hanmer Springs až kolem oběda a zamířili jsme na východní pobřeží do Cheviot. Navštívili jsme vyhlídku na Cathedral Gully, což je "rozpadající se útes", který vypadá obdobně jako Pinnacles na Cape Paliser. Nejspíše i zdejší místo vzniklo erozí s pomocí větru, deště a vody. Dokonce jsme i naši místo na free spotu pod vyhlídkou, kde jsou jen dvě místa (to naše jsme si poctivě drželi od půl druhé odpoledne).

Zítra máme v plánu přesun do Christchurch, kde máme kolem druhé prohlídku bytu. Dneska už jen odpočíváme, já relaxuji při psaní deníku na pláži a Honza odpočívá v autě. Pokud vás tedy zajímá, co nás čeká a nemine, jaké jsou naše plány a jak se nakonec budeme opět sžívat s životem ve městě, tak si určitě nenechte ujít další článek, který bude věnovaný našemu pobytu v Christchurch. Tak zase příště!