Naše toulky po Jižním ostrově 1. díl - Marlborough Sounds, Nelson a Tasman

---

Dlouho očekávaný Jižní ostrov se rozprostírá v dálce před námi a my pomalu vplouváme do zálivu v oblasti Marlborough Sounds. Dnes máme úterý 8. října a před cca 3,5 hodinami jsme naposledy zamávali Severnímu ostrovu a vydali se přes Cookův průliv na Jižní ostrov. Trajekt vyplouvá několikrát denně z Wellingtonu a míří do Pictonu (a naopak). Lze si vybrat ze dvou společností - Bluebridge nebo Interislander. Oba vyjdou cenově velmi podobně, rozdíl dělá jen velikost auta nebo pronájem kajuty. My jsme měli rezervovaný trajekt s odjezdem v 8.00 (check-in 7.00), plánovaný příjezd do Pictonu byl v 11.30. Vybrali jsme si ranní trajekt, abychom měli pěkné počasí. No, bylo celkem pěkně, ale hodně foukalo, takže jsme naše vycházky po palubě lodi trošku omezili a chodili jen na menší exkurze. Usídlili jsme se v koutku s elektrikou a já často vybíhala ven na krátké obchůzky, abych pořídila pár fotografií a pokochala se výhledem.

Půl hodiny před plánovaným příjezdem jsme začali vjíždět do zátoky a vítr ustal. Kolem nás se rozprostíraly zelené kopce Queen Charlotte Sounds a dalších malých ostrůvku, které čněly nehybně z vody a lákaly k procházce divokou přírodou plnou zeleně. Následně jsme v dálce začali rozeznávat obydlenou pevninu městečka Picton, kde jsme krátce před polednem vyjeli na pevninu. Tímto okamžikem začíná naše putování po Jižáku :) ...

Trasa trajektu z Wellingtonu do Pictonu

Pohled na celé Marlborough Sounds, které tvoří přibližně 150 km novozélandského pobřeží. Jedná se o starobylé údolí řek, které byly zatopeny vodami Tichého oceánu, a tak vznikly ostrůvky, poloostrůvky a plno zálivů. Marlbrough Sounds se dělí na tři části: Queen Charlotte, Kenepuru and Pelorus Sounds.

Další den jsme se vydali na Tirohanga Track, který vedl na vyhlídku na Picton a přilehlé okolí Marlborough Sounds. Bohužel počasí nám moc nepřálo, trochu mrholilo a kopce byly v dáli obalené mlhou. Zajeli jsme také do přístavu, kde jsme viděli obřího rejnoka a právě připlouvající trajekty. Poté jsme se vydali skrze Queen Charlotte Road na free spot v Double Bay, což byl trochu adrenalinový zážitek, jelikož zdejší cesta je absolutně zašmodrchaná, tudíž jsme ji brzy prohlásili za dosavadně nejhorší cestu na Zélandu. Tolik zatáček jsme neprojeli ani na Coromandelu! Nakonec se však samotná cesta umoudřila a my se ocitli v klidné Double Bay. Strávili jsme zde krásné odpoledne, kdy jsme se procházeli po pláži, četli si a relaxovali. A teď to přijde! Ano, poprvé jsme se zde setkali se sandflies, což je písečná moucha, která otravuje život všem dobrým lidem. Záhy jsme poznali, že takový kousanec od této mršky nehorázně svrbí a člověk by se nejraději uškrábal. Popravdě kousají jen samičky, které potřebují krev savců nebo ptáků pro rozmnožování (tvorbu vajíček). Shodou okolností největší sezóna sandflies je v době turistické sezóny, tzn. od října do března. Nejvíce se vyskytují na West coast, dále kolem jezer a řek. A jaký je nejlepší způsob ochrany proti pokousání? Být v pohybu, poněvadž sandflies lezou na lenivce a nebo použít repelent s vyšší složkou DEET. Další možností, kterou teď zkouší Honza v praxi, je vydržet 10,000 štípanců, po kterých prý možná už budete imuni... a nebo taky ne!

Ve čtvrtek ráno začíná den poněkud upršeně a ani předpověď počasí není moc pozitivní. My se vydáváme směr Nelson a po cestě navštěvujeme Pelorus Bridge. Tam jsme se prošli kolem kempu k řece, kde se prý točila barelová scéna z Hobita, v níž Bilbo a trpaslíci plují po řece v barelech a za pomocí elfů bojují se skřety. My jsme teda podobnost ono místa moc nepostřehli, a tak jsme se raději kochali nádherně průzračnou vodou v zeleném odstínu. Zamířili jsme také na most a prošli se po skalách u řeky. Nakonec jsme skončili v blízké kavárně, kde jsem si dala Flat White a Honza si dal jablečný štrúdl se šlehačkou. Byli jsme moc rádi, že jsme utekli dešti, jelikož venku se strhla velká průtrž mračen. Poté jsme vyjeli na free spot, kde jsme nakonec zůstali celý zbytek dne a přes nos, jelikož nehorázně lilo.

Další den jsme vyrazili do Nelsonu, abychom si dali sprchu a vyprali. Následně jsme šli na poštu, kde jsme si konečně vyzvedli Honzův nový řidičák. Aleluja, po měsíce ho držíme v ruce! Z Nelsonu jsme poté zamířili do Motueky, kde jsme se prošli k Salt Bath Pool, což je bazén naplněn mořskou vodou. Ten vytvořili během 20. století, aby se lidé ochránili proti žralokům. V sobotu jsme se vypravili k Abel Tasman a navštívili jsme Split Apple Rock, kde je nádherně zlatý písek a výhled na rozpůlenou skálu. Já jsem měla největší radost ze zlatých pláží, které se úchvatně leskly a nemoha jsem si nechat ujít procházku naboso. Jemný písek zlaté barvy, voda nádherně průzračná, ale...brrrr...ledová!

Dál jsme pokračovali autem do městečka Kaiteriteri, kde jsme si vyšli na vyhlídku a kochali se pohledem na zlaté pláže. Odpoledne jsme strávili na skalách, kde jsme chytali ryby a relaxovali u šumějícího oceánu. Odtud jsme měli výhled na zlatou pláž s průzračnou vodou, zatímco v dálce se tyčí kopečky French Passu na jedné straně a na druhé leží Abel Tasman National Park.

Během naší cesty jsme se seznámili s dalším novozélandským ptákem. Na jednom free spotu jsme narazili na Weku. Ten nás nejprve sledoval z dálky a já se bála, že ho vyplašíme. On však najisto vyrazil k nám s prosbou o něco k snědku. Honza ho začal krmit kukuřičnými chlebíky a Weka si vždy odnesl svůj příděl do vysokého houští. Po asi hodině stálého chození se ukázala celá rodina - táta Weka (Wekouš), máma a tři děti. Tento druh ptáka se hodně podoba ptáčku Kiwi nebo klasické české slepici. Následně jsme zjistili, že Weka je známý tím, že hledá v okolí obydlených míst zbytky jídla a má rád třpytivé věci. A nyní je to oblíbený mazlíček Honzy :) .

V neděli jsme se vydali objevovat jeskyně Rawhiti. Jeskyně se ukrývá v lesích mimo civilizaci a vede k ní pěkně strmá stezka, takže jsme se i trochu zapotili. Poté, co Honza prohlásil, že má snad druhý infarkt, nás uvítal vchod do jeskyně a nám spadla čelist. Tohle jsme opravdu nečekali! Tato jeskyně má nejspíše nejvíce rozmanitý a rozsáhlý výhod, jaký můžete na NZ vidět. Rostliny rostoucí v pološeru zde ovlivňují růst prvků na bázi vápníku, proto krápníky doslova vyrůstají ven k slunečním paprskům. Neuvěřitelné! Uvnitř jeskyně se nachází plošina s výhledem na celou přenádhernou výzdobu jeskyně. Absolutně jsme nechápali, že se o této jeskyni moc neví a většina lidí ji vůbec nenavštíví. Tahle jeskyně je úplně TOP!

Od jeskyně jsme zamířili na výlov lososa do Anatoki, což jsem slíbila Honzovi jako odměnu na novozélandský řidičák. Zde se nachází sádky a velký rybník, kde si můžete půjčit vybavení a chytit si svého lososa. V rybníce se proháněli nádherné kousky a lidé kolem vytahovali své první úlovky. Asi po 15 minutách se usmálo štěstí i na nás a Honza vytahoval náš úlovek. Po cestě jsme si zpívali píseň: "Chytili jsme lososa..." a odnesli lososa do kuchyně, kde nám na počkání lososa připravili. Na výběr byl uzený losos s volitelnu příchutí nebo čerstvý. My jsme si vybrali uzeného s příchutí česnek a bazalka. Dali jsme si kávu a čekali na náš oběd v krabičce. Za chvíli jsme si hrdě odnesli právě vyuzeného lososa, nasedli jsme do auta a odjeli na blízký free spot, kde jsme si udělali oběd, tzn. přejedli jsme se pořádnou dávkou lososa. Nakonec zbylo ještě těstovinám na večeři. Mňam!

Odpoledne jsme vyrazili na procházku k pramenům Te Waikoropupu/Pupu springs, což jsou jedny z nejčistějších pramenů na světě. Voda je v některých místech dosahuje viditelnosti 60-80 m a vyvěrá zde 14,000 litrů vody za vteřinu. Opravdu neuvěřitelné!

V pondělí jsme se vydali na Golden Bay a dále pokračovali až na nejsevernější místo Jižního ostrova. Prošli jsme se po úchvatné Wharariki Beach, kde jsou písečné duny plné bílého písku a krásné skály čouhající z oceánu. Po dlouhém hledání jsme našli i skálu, kterou lze často vidět na mnohých plakátech. Následně jsme pozorovali odliv a měřili vlny pomocí klacíků. Podle Honzy jsme vyvrátili tvrzení, že každá sedmá vlna je velká. Jó, jsme vědci světa! Navštívili jsme také Cape Farewell, kde vedla cesta skrze ovčí farmu, takže jsme museli projet bránami a vyhnat ovečky z cesty. Cape Farewell je nejsevernější místo Jižního ostrova a nachází se zde krásný útes, který vypadá, že drží jen díky malému sloupečku ze skály. Odtud jsme nakonec pokračovali na Farewell Split, kde jsme vyběhli na kopec s výhledem na "zobáček" Jižního ostrova, který je tvořen písečnými dunami. Odtud jsme viděli v dálce kopce Marlborough Sounds a nejspíše i kopce na Severním ostrově.

"Zobáček" Jižního ostrova - Farewell Split

Ještě ten den jsme se vrátili na free spot, kde jsme se skamarádili s ptáčkem Weka. Samozřejmě, že se nakonec ukázala celá rodinka. Dokonce si na nás tak zvykli, že nám během noci nebo rána vlezli pod auto a klovali kolem sebe, což nás brzy ráno vzbudilo. Honza statečně vyběhl bosý a jen v trenkách, nakukoval pod auto a vyháněl celou rodinu rodu Weka. Nádherná podívaná a scéna nominovaná na Oscara!

Po snídani jsme vyjeli do Motueky, abychom udělali naše "údržbové" kolečko a odpoledne jsme se vypravili do Nelson, abychom navštívili Pic's Peanut Butter Factory, což je firma na výrobu mého oblíbeného arašídové másla. Objasnili jsme si tak informace o produkci arašídů v Austrálii a viděli jejich zpracování ve výrobně (pražení, proces zpracování másla do sklenic, balení a ukládání). Nakonec jsme ochutnali kešu máslo a ostružinové želé, které jsme si nakonec koupili na přípravu palačinek.

Po prohlídce jsme nasedli do auta a vyjeli vstříc Nelson Lakes, abychom konečně vyrazili na nějaký trek a viděli hory. A přesně o tom bude další článek, tak zase příště :) ...