Cesta tam aneb čínské trable...

---

A je to tady! Po dlouhém vyřizování a přípravách konečně nastal den D a my se vydáváme na cestu. Vyjíždíme ve středu 17. 10. v 7:00 z Hranic na Moravě. Původně jsme měli jet RegioJetem, ale ti nám den před odjezdem večer napsali, že náš vlak budeme mít zpoždění 60 min. a doba se klidně může změnit. Pro klid duše jsme stornovali objednávku a koupili lístek na ČD. Bez potíží a velkého zpoždění jsme se dostali do Prahy. Pobrali jsme všechny naše zavazadla a zamířili jsme na autobus, který nás dopravil až na Terminál 1. Poněvadž jsme měli dostatečnou časovou rezervu, stihli jsme svačinu, kafe i rozloučit se s rodinnými příslušníky (skrze mobil i osobně). Kolem poledne jsme odbavili naše zavazadla (2x23 kg kufry a 1x14kg krosna s pohorkami, spacákem a karimatkou), zbyly nám jen příruční zavazadla, se kterými jsme prošli pasovou kontrolu a kontrolu zavazadel.

Náš první let byl se společností Hainan Airlines z Prahy do Pekingu. Let trval 9:20, vyletěli jsme v 14:00 a přiletěli do Číny v 5:20 ráno. Časový posun je +6 hod. Letěli jsme skrze Polsko, Bělorusko, Rusko, Mongolsko až do Číny. Kromě nádherného výhledu na modrou oblohu, jsme dostali výbornou obědo-večeři. Díky časovému posunu jsme měli brzy tmu, a tak jsme ani moc nedokázali usnout. Kolem 3 hod. ráno místního času (tzn. cca 22 hod. u nás) se podávala snídaně. Nejvíce nás samozřejmě potěšil Valašský jogurt z mé domoviny (Valašské Meziříčí). Kolem 5 hod. ráno jsme postupně klesali k rozlehlému Pekingu. Zde nás čekal asi 10 hodinový stop. Bylo nutné zažádat o 24 h. víza, projít imigračním, pasovou a bezpečnostní kontrolou apod.

Čína ukázala svou pravou tvář. Přeplněné letiště podprůměrného vzhledu, srkající a mlaskající lidé, čínština (ta leze člověku po dvou dnech krkem), objevili jsme kopu úředníků, kteří neumí anglicky. Jelikož jsme si potřebovali odpočinout po dlouhé cestě, hledali jsme nějakou oddechovou zónu. Tu zde moc nenajdete. Buď najdete "forest" zónu u záchodů, kde je poněkud nepořádek a z koutku na nabíjení telefonů si číňané udělají koutek na jídlo. Druhou variantou byla oddechová zóna, skrze kterou proudili davy lidí, zdejší lavičky byly opatřeny opěradly na každé židli, takže nemáte skoro šanci se natáhnout. Kromě odpočinku je vám odepřena i wifi a v některých případech také telefonní signál. Mnohokrát jsme se snažili prolomit zdejší free wi-fi, ale jak má člověk prostě rozumět textu v čínštině bez anglického překladu? Jak říká můj tatínek, zavést hnojem... :)

Byli jsme rádi, že jsme se brzy odbavili a mohli se přesunout skrze další kontroly do méně frekventovaného místa. Náš další let byl s China Eastern přes Hanzghou (technický stop) do Sydney. Díky rozdělenému letu jsme nejprve cestovali asi 2 hod. do Hanzghou, kde jsme museli vystoupit, projít opět další kontroly (aneb Čína a její úřední byrokracie) a prošli si jak oslíci celou budovu letiště. Výhrou byla odletová hala s měkkými sedačkami, kde jsem o sobě na chvíli ztratila vědomí. Zde jsme strávili asi 2 hod. + po boarding time jsme ještě čekali dalších 50 minut na odlet. Ale hurá, po pár hodinách opouštíme území Číny, letíme

v noci přes Filipíny a Indonésii. Nechyběla podivná večeře v podobě plodů moře po čínsku zpracovaných, nádherné výhledy při rozbřesku a skvělá snídaně šampiónů :). Let trval asi 14 hod. (s technickým stopem).

Brzy ráno jsme se přiblížili na pobřeží Austrálie, ale o tom zase příště....