Auckland a okolí

---

Do Aucklandu dorážím v sobotu 16. března večer, po naší cestě skrze Hastings a Taupo. Ocitáme se v příměstské části Beachlands, která se nám stane na týden domovem. Díky Martinovi a Zuzce, kteří zde žijí rok se svými čtyřmi dětmi, máme opět přechodnou střechu nad hlavou a týdenní útočiště na menší rekonvalescenci po našem pětiměsíčním životě ve městě. Hurá, prázdniny začínají!

Auckland - Beachlands

Beachlands se nachází asi hodinu a půl autobusem od centra Aucklandu, autem to bude mimo špičku dobrá hodina a pěšky to jít určitě nechcete. Místní čtvrť je velice klidná, plná nádherných domů a oceánem skoro za dveřmi. Nemůžeme uvěřit svým očím, když poprvé dorazíme do naší "dovolenkové" destinace. A tak se první dny vrháme do objevování okolí.

V neděli vracíme naše vypůjčené auto na letiště a kolem oběda se vydáváme na ostrov. Ten je dostupný pouze při odlivu, takže se brodíme pískem a bahýnkem, abychom se dostali na ostrov dříve, než bude zaplaven vodou. Během chvíle se tak stáváme trosečníky na ostrově, jelikož nás voda ze všech stran uvězní a začíná se pomalu zvedat směrem k ostrovu. My chytáme ryby na pláži a poprvé se na Novém Zélandu koupeme v oceánu, jelikož jsme nikdy neměli odvahu vlézt do ledové vody u Wellingtonu. Auckland je oproti Wellingtonu poněkud teplejší destinace jelikož leží na rozhraní mezi teplou oblastí Bay of Plenty a Northlandem. Z ostrova se pak v podvečer dostáváme za velkých vln na kajaku, což je má premiéra, a díky pádlování a vlnám mám plné oči slané vody. Já expert, co více dodat.

V pondělí se vrháme do průzkumu zdejších parků a přilehlých uliček v Beachlands. Kocháme se pohledem na zdejší luxusní domy na útesech s velkými prosklenými balkóny a venkovním posezením. Skrze spletité uličky se dostáváme na přístavu Pine Harbour, odkud jezdí malý trajekt do Aucklandu, což je výhodné pro lidi, kteří denně dojíždí za prací do Aucklandu, stačí jen nastoupit a 30 minut se kocháte oceánem, a ani se nenadějete, a už jste v centru Aucklandu. To vše bez dopravních špiček!

Kromě procházek kolem oceánu a uličkami Beachlands jsme zamířili taky na lov ryb, ten sice nebyl úspěšný, ale díky němu jsme strávili půl slunečního dne u oceánu s knížkou v ruce. No řekněte, nejsou to dokonalé prázdniny?

Auckland city

Ačkoliv předpověď počasí pro úterý nebyla moc příznivá, přesto jsme se vydali do centra Aucklandu. Vyrazili jsme z Pine Harbour trajektem, abychom si ušetřili čas jízdou autobusem nebo vlakem. Trajekt jezdí během ranních a odpoledních hodin skoro každou půl hodinu a během pracovních hodin je značně vytížen. My si tento způsob dopravy velice oblíbili. Honza pak stále básnil o tom, jak by chtěl taky jezdit do práce trajektem, že by si tak před a o práci pořádně odpočinul.

Připluli jsme do Downtown Ferry Terminal, kde na své vyplutí čekala velká zaoceánská loď s názvem Golden Princess, u které jsem se přeci musela vyfotit! Z přístavu jsme zamířili do centra, kde jsme navštívili katedrálu sv. Patrika a prošli se kolem ikonické Sky Tower.

Art Gallery

Na doporučení jsme zamířili do Galerie umění, kde jsme se jako novozélandští rezidenti dostali zadarmo. Stačilo při placení vytáhnout novozélandskou kreditní kartu a hned jsme byli považováni za místní. Prošli jsme veskrze všechny expozice, od maorských vyřezávaných soch, až po umění evropské či performence. Nejvíc nás zaujali obrazy v ochozu, kde byli zobrazováni maorští náčelníci. Jméno umělce Gotfried Lindauer se nám zdálo nějaké povědomé, a tak jsme si ho okamžitě vyhledali, načež jsme zjistili, že onen Lindauer byl původem Čech z Plzně, a že na Novém Zélandu proslul svými malbami Maorů. Takové políbení naši vlastí, a tak jsme se radovali, že další Čech prorazil na druhou stranu světa...

Zajímavou expozicí byla výstava pacifické módy. Figuríny oblečeny do typických přírodních materiálu z oblastí pacifických ostrovů, oděné s notnou dávkou fantazie. Šílené, ale zajímavé!

Mt Eden

Po návštěvě muzea, když se počasí mírně uklidnilo a venku přestalo prše, jsme se kolem válečného muzea a památníku prošli na Mt Eden, což je trávou porostlý kráter v centru města. Bohužel opět začalo mrholit, takže náš výhled nebyl tak jasný, i přesto nás fascinoval pohled do kráteru, který je prý 56 metrů hluboký. Je pak naprosto úchvatné sledovat lidi obcházející kráter, jelikož vypadají jako malí trpaslíci.

Rangitoto Island

Ve čtvrtek jsme se vdali objevovat krásy ostrova Rangitoto. Ten se nachází asi 20 minut trajektem z Donwtown Ferry Terminal. Jde o mladý sopečný ostrov, který zde vyrostli před zhruba 500-600 lety. Náš výlet jsme tak započali nejprve plavbou z Beachlands Pine Harbour do Aucklandu, kde jsme přestoupili na větší trajekt, který mířil k ostrovu. Rangitoto Island sousedí s ostrovem Motutapu, který je více porostlý trávou a trajekt zde jezdí jen asi čtyřikrát ročně.

My dorazili na ostrov kolem desáté ráno, tudíž jsme měli dostatek času odpojit se od rušné cesty k vrcholu sopečného kráteru a vzít to raději po stezce okolo břehu ostrova. Celý ostrov působí dojmem, že jde o Krtkův dort. Kam se člověk podívá, všude vidí navršené hromady černého a hnědého kamení, vyvřelých hornin a ztuhlé lávy. Kromě toho zde roste i tráva, stromy a jiné rostliny. Ostrov je absolutně vyčištěn od jakýkoliv škůdců a plevelů, proto před nástupem na trajekt si musíte očistit boty na vestavěných smetácích a zkontrolovat, že ve vašem batohu nepřebývá nějaký hlodavec. Díky tomu jsou ptáčci na ostrově zcela v bezpečí, jelikož jim nehrozí zakousnutí vačicí, krysou nebo psem.

Kolem pobřeží jsme narazili taky na pláž plnou lávových kamenů a vyhlídku na pruhovaný maják. Postupně jsme začali nabírat směr a zamířili jsme k vrcholu, který je asi 250 m. n.m. a je z něj vidět zalesněný kráter. Kromě toho se nám naskytl nádherný výhled na druhý ostrov, ale také i na celý Auckland a jeho přilehlé části.

Navštívili jsme také lávové jeskyně, což byla úzká chodba vytvořená lávou, která se dala z projít z jedné strany na druhou. Pokochali jsme se výhledem, jelikož nám počasí přálo, a my měli skoro nebe bez mráčků.

Další dny jsme věnovali postupným přípravám na odjezd. Já konečně obdržela víza na další rok, a tak jsme se mohli vrhnout na koupi auta. V neděli jsme vyřídili prohlídku auta, v pondělí přepis, který se mimochodem dělá na poště, a zařídili si havarijní pojištění. Od pondělí 25. března jsme tak majiteli našeho černého Tuiho, což je náš campervan značky Honda, který nás bude doprovázet snad na všech našich cestách.

V úterý 26. března se vydáváme na cestu s našim prvním společným autem, která bude zajisté plná dobrodružství. A přesně o tom vám napíšu příště....